Tichá Ironie

Přihlaš se k odběru, nebo navždy tápej v nejistotě

Blog je sice na samotném začátku a možná to vypadá, že se nic neděje, ale věř, že se toho na pozadí děje mnoho. Mám v hlavě spoustu projektů a pomalu vše kompiluji dohromady. Pokud jde o můj YouTube kanál, tam jsem bohužel značně zaspal. Můj dosavadní výstup? Jediné herní video. A ano, stydím se za to. Mám sice v počítači nahraná další videa, ale momentálně si nemohu dovolit trávit celé dny střihem a editací. Navíc k tomu ještě tvořím memes a samotné video si při editaci pustím tolikrát, že si dokážu zapamatovat vše, co jsem v něm říkal. Časem se k tomu vrátím. Musím. Konec podpory Windows 10 se pomalu blíží a po upgradu chci začít s čistým štítem.

Zobrazit v aplikaci Threads

Místo videí se teď soustředím hlavně na blog a sociální sítě, především na Threads. Tam sdílím své úvahy, sklízím dávky nenávisti a baví mě sledovat, jak si někdo myslí, že mě jejich toxické poznámky dokážou zranit. Haha, absolutně ne.

Tolik k mým současným záležitostem…

Dvě zásadní novinky na blogu

Nový popis blogu

Jednou ze změn, kterou jsem provedl, je nový popis blogu. Původní verze „Místo, kde se občas hraje, občas tvoří, ale nejvíc ironicky popisuje svět“ ustoupila nové formulaci: „Napsáno sarkasmem, doladěno cynismem, schváleno ironií“.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak blog co nejlépe vystihnout, a pak mě tohle napadlo před spaním. Přijde mi to údernější a přesnější, než původní popis, který jsem vymyslel narychlo.

Newsletter

Další novinkou je zavedení newsletteru. Pokud chceš sledovat blog pravidelně a dostávat e-mailové upozornění na nové články, stačí se přihlásit. Jak na to?

Vyplň e-mail do pole na uvítací stránce blogu, nebo použij formulář v levém menu. Při psaní komentáře k jakémukoliv příspěvku můžeš také zaškrtnout políčko pro odběr novinek.
Po registraci dostaneš potvrzovací e-mail s odkazem, který si musíš otevřít.
Pak už ti budou chodit notifikace o nových příspěvcích. Kdykoliv se samozřejmě můžeš odhlásit, pokud budeš chtít.

Systém, který zajišťuje zasílání newsletteru, se jmenuje Jetpack. Jedná se o WordPress plugin, který na tomto webu používám i k jiným účelům. Zkoušel jsem i MailChimp, ale konfigurace byla složitá, nefungovalo RSS a staré neaktualizované návody mi nepomohly. Musel jsem hodně improvizovat a malou pomoc jsem našel jen díky tutoriálům na YouTube a umělé inteligenci. Když jsem však zjistil, že moje vytvořená kampaň i tak newslettery neposílá, neměl jsem už nervy na to, abych řešil další problémy. Smazal jsem tedy svůj účet a dal šanci Jetpacku, který považuji za daleko flexibilnější plugin, díky lepší integraci do WordPressu.

Malé ale

Jetpack také není bez much. Notifikační e-maily chodí částečně v angličtině, protože není dostupný český překlad. Hledal jsem možná řešení, jak tento malý problém vyřešit, ale bohužel jsem žádná nenašel. Doufám, že to nebude příliš velký problém. Je to kompromis, který jsem ochoten přijmout.

Na závěr bych tě rád požádal o přihlášení k odběru, aby ti neunikl žádný příspěvek. Každá podpora mě potěší.

Do komentářů mi můžeš napsat, co bych mohl ještě vylepšit.

Blogeři a blogerky, kdepak jste?

Moje čtečka oblíbených blogů obsahovala desítky odkazů jak na české, tak i zahraniční stránky. Příležitostně jsem přidal další odkazy. Velice rád jsem si četl blogy, které mě svým obsahem zajímaly. Naneštěstí čas má na každého jiný efekt. Přišlo mi zvláštní, že sleduji tolik blogů a i přesto se v mém feedu pravidelně objevují články jen z několika z nich. Jelikož jsem už celá léta nedělal čistku tohoto seznamu, využil jsem své kuriozity a provedl menší úklid.

Pokračovat ve čtení

Jak jsem si hrál na detektiva, ale policie se mi vysmála

Chyboval jsem. A to hodně! Myslel jsem si, že můžu vyřešit záhadu a policie mě za to ještě odmění potleskem. Šeredně jsem se mýlil.

Bydlím v bytovém domě se třemi vchody, přičemž v každém vchodu je šest bytů; je proto logické tvrdit, že se sousedé znají celkem dobře. Zvlášť když každý byt má tenké zdi. To, co občas slyším, je skutečně zážitek. Ovšem nedávno jsem se setkal s velice vážným sousedským problémem – někdo mi vykradl sklepní kóji.

Pokračovat ve čtení

Vesmírná dobrodružství, frustrace a můj kapitánský sen

V roce 2014 jsem byl už plnohodnotným fanouškem Star Treku. Již jsem zhlédl všechny filmy a seriály a přirozeně jsem toužil po něčem víc. Chtěl jsem si život ve Hvězdné flotile zažít na vlastní kůži. Hledal jsem proto různé hry a několik jsem jich našel. Jelikož jsem tehdy fungoval na Linuxu, mé možnosti byly velice omezené, ale i tak se mi podařilo najít jednu hru, kterou jsem denně hrál. Byla to arkádová hra a jmenovala se Star Voyager. Přišlo mi však, že jednotlivé lodě ve hře nejsou příliš dobře vybalancované, co se týče palebné síly a energie. Objevil jsem proto způsob, jak si hru modifikovat, aby to byla ta pravá zábava. Bohužel mě to časem přestalo bavit. Samotné arkádové hry mě nikdy moc neoslovovaly. Navíc jsem dostal nový počítač a konečně jsem mohl zase pracovat na operačním systému Windows. Nejednalo se o herní počítač. Onen notebook stěží zvládal několik otevřených stránek v internetovém prohlížeči. I tak jsem experimentoval a snažil se překonat hranice svého počítače.

Nalezl jsem hru jménem Star Trek Online (STO). V onen den, kdy jsem tuto hru objevil, se mi změnil svět. Jednalo se, a stále se jedná, jak název vypovídá, o online hru, takže bez internetového připojení jsem nemohl udělat ani ránu. Vzpomínám si, že stahování hry trvalo strašně dlouho a byl jsem neskutečně nedočkavý. Přešel jsem k založení postavy a bez zaváhání jsem si vybral frakci Federace. Se svou postavou jsem si opravdu vyhrál. Chtěl jsem, aby můj herní charakter vypadal jako má vysněná verze mě samotného.

Pokračovat ve čtení

Jsem unavený předstírat

Stále si vzpomínám na slova mého bývalého šéfa, který mi kdysi dávno řekl, že neumím být diplomatický. Nehodlal nade mnou zlomit hůl a pověděl mi, že je jen otázkou času, kdy se to naučím. Uplynulo několik let a jediné, co jsem se naučil, je, že se umím držet na uzdě před úplnými idioty. Chtěl mě snad zpracovat jako diamant, abych byl dokonalý zaměstnanec? Nebo mě snad chtěl asimilovat do toho korporátního společenstva, abych byl bezduchý robot a neměl vlastní názory? Nejsem v borgském společenstvu, abych si to nechal líbit!

Ano, je to tak! Po více než pěti letech v korporátu vidím většinu zaměstnanců jako bezduché roboty, kteří se jen smějí, vyměňují si zdvořilosti, ale když se nikdo nedívá, nedělá jim problém vymýšlet způsoby, jak někoho podrazit a zároveň z toho něco získat. Mezitím korporátní management sedí v kancelářích nebo u vody u svých vil a vymýšlí strategie, jak své otroky, pardon, zaměstnance, vykořistit ještě více. Omlouvám se, jestli jsem někoho urazil, ale je to tak. Jsem už unavený předstírat, že žijeme ve světě, kde je všechno růžové. Pokud si odmítáte sundat růžové brýle a vnímat realitu takovou, jaká ve skutečnosti je, to je vaše věc. Já jsem už z toho předstírání vyčerpaný.

Manažeři sklízejí obří profity zatímco zaměstnanci dostávají jen drobky

Pokračovat ve čtení