Sledováním videí na YouTube o kuriozitách internetu mé pozornosti neunikl youtuber, který se věnoval natáčení videí lidí na ulicích Seattlu. Neptal se na jejich svolení, nijak nereagoval na jejich poznámky a už vůbec jim nevysvětloval, jak bude s videi nakládáno. Pochopitelně mnoho jedinců nebo skupin, které zaznamenal, se chovalo nejistě nebo se snažilo utéct, když zjistili, že jsou nahráváni. Nebylo rovněž výjimkou, že se někdo začal chovat defenzivně či dokonce agresivně. Dodnes není přesně potvrzeno, za jakým účelem byla videa tvořena, nicméně v jednom z videí tvůrce naznačil něco, co po hlubší úvaze vyvolává řadu otázek týkajících se soukromí a bezpečnosti nás všech.
Tento youtuber se přezdíval Surveillance Camera Man a na YouTube působil od roku 2013. Ačkoliv dnes už všechna videa nejsou k dispozici, protože je samotná platforma smazala, i tak lze na internetu najít některá videa, která natočil.
V jednom z prvních videí na kanále si posvítil na aktivity mladého studenta (pravděpodobně na koleji). Student se zeptal, proč ho nahrává, a Camera Man odpověděl, že o nic nejde. Když student požádal, aby ho přestal natáčet, Camera Man odpověděl, že je snímaný všude: na ulicích, v obchodech, na což student nedokázal odpovědět. Camera Man měl pravdu. Jaký je rozdíl v tom, když někdo pořizuje záznamy svého okolí, včetně osob v porovnání s nahráváním od bezpečnostních kamer, které jsou doslova všude?
GDPR jen, když se to hodí…
Všichni se ohání GDPR, což jsou nařízení ohledně ochrany osobních údajů. Ti, kteří sbírají byť neškodné informace jako e-mailové adresy, IP adresy nebo pouze profilové obrázky uživatelů na internetu musí být s těmi pravidly seznámeni, dát veřejnosti najevo, že takové informace sbírají a uživatelé musí akceptovat, že jsou si této skutečnosti vědomi. Pokud jde o pořizování fotografií, videí, dotyčný musí také souhlasit, že ho/jí může někdo fotit nebo nahrávat. Totéž platí u úprav fotek a videí někoho jiného než jste vy.
Ačkoliv jsem (zatím) malý a nevýznamený tvůrce obsahu, i já sám musím mít na tomto blogu vyvěšeno, jak jsou tady data sbírána. Stejně jako ostatní blogeři a blogerky. Další informace ohledně zpracování informací na tomto blogu můžete zjistit na TÉTO stránce.
Přijde mi zvláštní, že GDPR se náhle nevztahuje na bezpečnostní kamery, které lze najít na budovách (komerčních objektech, rodinných domech), na pouličních lampách a silnicích, ale když jednotlivec pořizuje záznam jiné osoby bez souhlasu, je to bráno jako ilegální činnost. Nebylo by správné, aby všude byly cedule informující veřejnost o skutečnosti, že jsou monitorováni?
Samozřejmě nyní mám na mysli pouze kamery na veřejném prostranství a na privátních objektech, jako jsou třeba rodinné domy. V tom případě by takové cedule musely být doslova všude a jsem si jistý, že mnoho lidí by to vystrašilo.
Je fascinující, jak moc jsme venku monitorováni, aniž bychom si to uvědomovali. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe, hledat nejčastěji malé kopule, a hned se přesvědčíte, že je váš každý krok pečlivě sledován.
Jak je to s pořizováním záznamů?
Primárním účelem dohledového systému je pomáhat k bezpečnosti na veřejnosti nebo v budovách či poblíž budov. Díky pokročilým technologiím, jako je AI detekce, identifikace obličejů nebo přímé sdílení s policií, jsou tyto kamery schopné identifikovat jakýkoliv přestupek, aniž by pachatel v daném okamžiku tušil, že dříve či později za svůj čin doplatí. Ironií je, že toto je problém samo o sobě. Technicky lze považovat monitorování veřejnosti za porušení nařízení o ochraně soukromí, protože nikde na ulici nejsou žádná upozornění.
Jinou kapitolou je pořizování záznamů z vnitřku komerčních budov: kanceláří, obchodů, bank a podobně. Tyto objekty musí mít někde jasně vystavené upozornění, že jsou zákazníci nebo zaměstnanci v objektu monitorováni. Pokud takové upozornění někde nemají (většinou přímo u hlavního vchodu), vystavují se vážným následkům a sankcím.
Každý, kdo souhlasí s GDPR, musí vědět, jak se s jeho daty nakládá. Ale co lidé na veřejnosti? Jak mohou zjistit, kdo se na jejich záznamy dívá, jak dlouho se uchovávají a jak s nimi bude naloženo? Každý to má jinak.
Firmy mají stanovené direktivy ohledně nakládání se záznamy jak v budovách, tak i venku. Ale co běžní občané, kteří si nainstalovali bezpečnostní kameru na svůj dům, byt nebo jakýkoliv jiný osobní objekt, aby byli chráněni před případným vloupáním nebo vandalstvím? Kromě toho, že by také měli mít na svých objektech varování ohledně snímání okolí, kde tedy mají mít informace, které by zodpověděly tyto otázky?
Kamera bez zabezpečení je k ničemu
Osobní kamerové systémy, které si mohou všichni zakoupit k osobním účelům, mají ve většině případů možnost zálohovat veškeré záznamy na cloud. Z osobní zkušenosti vím, že je to vysoce užitečná funkce, zvlášť když dojde k fyzickému poškození zařízení. Nicméně také vím, že uživatelé mnohdy sahají po slabém zabezpečení – jednoduchá hesla, žádné dvoufaktorové ověření, zanechání kamery ve výchozím nastavení. Na tuto laxnost mnohdy uživatelé doplácejí.
Kromě faktu, že záznamy mohou být zneužity proti nim, vystavují nebezpečí i další nic netušící jednotlivce, kteří se jen prošli kolem cizího objektu. Moc rád bych prohlásil, že přeháním, ale vůbec ne. Na internetu existuje stránka, která funguje jako repozitář snímacích zařízení po celém světě, u kterých lidé podcenili zabezpečení a nemají ani tušení, že je mohou sledovat tisíce lidí. Osobně jsem viděl jsem i živá vysílání, které zaznamenávala aktivitu v osobních domech.
Cena za bezpečnost
Rád bych se zase vrátil k tomu, co dělal Camera Man – proč se lidé cítí nekomfortně, když je natáčí jednotlivec, ale naopak si ani neuvědomují, když jsou sledováni na veřejnosti ze všech úhlů? Kdy se stalo, že považujeme za normální obětovat své soukromí výměnou za bezpečnost?
Teď, jak se sám sebe ptám při psaní tohoto textu, si silně vybavuji scénu z filmu Kapitána Ameriky – Návrat prvního Avengera, kde profesor Arnim Zola mluvil o tom samém, až na to, že Hydra stála za vytvořením světa plného chaosu, aby lidstvo zmanipulovalo. Jelikož mám tendenci většinou číst mezi řádky, není přehnané dojít k závěru, že něco podobného se děje i v realitě. Jsme monitorováni všude. A proč? Kvůli bezpečnosti? Jsem si jistý, že to je jen jeden z mnoha důvodů.
Zase přeháním?
Vůbec ne. Podívejme se třeba Čínu, kde vládne tvrdý komunismus a socialismus. V Číně je údajně přes 540 milionů bezpečnostních kamer, při čemž jedna kamera připadá na skoro 3 obyvatele. Důsledkem je, že tam nikdo nemůže žít anonymně, protože vláda a bezpečnostní složky přesně ví, kde lidé jsou a co dělají.
Tamější bezpečnostní kamery jsou také využívány jako prostředek k bodovacímu systému, který občany hodnotí podle chování. Pokud někdo dluží, nebo jen přechází na přechodě na červenou, v konečném důsledku se může potýkat s omezením k různým službám: cestování, půjčky, školy apod.
Uznávám, že u nás, v České republice, je situace ohledně monitorování lidí na veřejnosti daleko lepší než v Číně nebo v jižní Koreji. I tak nemohu ignorovat fakta, která jsem výše zmínil. Uvědomuji si, že sám s tím nic neudělám. Mohu však napomoci ke zvýšení povědomí veřejnosti, že není žádný rozdíl mezi natáčením lidí od jednotlivce a nahráváním přes bezpečnostní kamery. V obou případech to lze považovat za porušení legislativy a nikdo neví, co se se záznamy pak dělá, nebo jak dlouho jsou uchovávány v područí neznámých lidí, kteří mají kontrolu nad těmito kamerami.
Kdo je skutečně hrozba?
Podívám-li se na širší obrázek celé této problematiky, ptám se: kdo je větší potenciální hrozbou? Běžný kolemjdoucí s telefonem v ruce, zaznamenávající dění kolem sebe, nebo státní/soukromé sledování bez transparentnosti?