Bydlet v domě, ve kterém soužíte i s dalšími lidmi se může zdát jako ideální styl bydlení. Postupem času však zjistíte, že to tak úžasné není. Může zde hrát několik faktorů, proč se vám bydlení ve společenství zprotiví. Rád bych vám povyprávěl o mých zkušenostech a sousedech.

Někdo tomu říká králíkárna, někdo zase dokonalý způsob bydlení. Bydlet v nájemním domě má své výhody i úskalí. Dosud jsem měl to potěšení strávit dětství a přežít pubertu v panelovém domě na sídlišti, dva roky bydlet sám v rodinném domě a momentálně již několik let přetrvávám v činžáku. Za ta léta jsem si udělal docela pěkný obrázek o tom, kde bych rád v budoucnu bydlel a čemu se chci vyhnout.

Posledních pár let žiju v pronajatém bytě, který mám rád. Bohužel okolnosti mě v posledních několika měsících nutí, abych tento výrok přehodnotil. Když mě v roce 2020 jisté rodinné problémy donutily se začít poohlížet po novém bydlení, tento byt se jevil jako nejlepší ve městě. Nejenže vypadal dobře z estetického hlediska (i když byl doslova prázdný), ale cena za nájem byla také přijatelná. Po mých zkušenostech s hledáním bydlení jsem si myslel, že v tom musí být nějaká čertovina. Tak pěkný byt a za tak dobrou cenu?

Za ty strávené roky zde vím, že v tom žádná čertovina nebyla. I přes trochu rušné sousedy (alespoň ze začátku) se byt nachází v relativně klidné části města. Je poblíž centra, je rozměrný, nejsou zde žádné technické problémy, a dokonce mi náleží dvě sklepní kóje a mám balkón. Dodnes si říkám, že jsem si tehdy vybral výborně.

Jsem neuvěřitelně šťastný a vděčný majiteli, že dal přednost zrovna mně před jinou zájemkyní. Přesto čekám na chvíli, kdy se odtud odstěhuji. Vzhledem k incidentům, které se mi v posledních letech přihodily, změnám v sousedství a poněkud laxní komunikaci s majitelem se domnívám, že na ten den nebudu muset čekat příliš dlouho. Nedokážu si představit, že bych strávil následující roky zavřený v bytě. Po mé zkušenosti s bydlením v domě bych se rád usadil právě v domečku. Hned vám povím proč.

Pokračovat ve čtení V králíkárně soukromí neexistuje!


Chyboval jsem. A to hodně! Myslel jsem si, že můžu vyřešit záhadu a policie mě za to ještě odmění potleskem. Šeredně jsem se mýlil.

Bydlím v bytovém domě se třemi vchody, přičemž v každém vchodu je šest bytů; je proto logické tvrdit, že se sousedé znají celkem dobře. Zvlášť když každý byt má tenké zdi. To, co občas slyším, je skutečně zážitek. Ovšem nedávno jsem se setkal s velice vážným sousedským problémem – někdo mi vykradl sklepní kóji.

Pokračovat ve čtení Jak jsem si hrál na detektiva, ale policie se mi vysmála
error: Kopírování je zakázáno!