Bydlet v domě, ve kterém soužíte i s dalšími lidmi se může zdát jako ideální styl bydlení. Postupem času však zjistíte, že to tak úžasné není. Může zde hrát několik faktorů, proč se vám bydlení ve společenství zprotiví. Rád bych vám povyprávěl o mých zkušenostech a sousedech.
Někdo tomu říká králíkárna, někdo zase dokonalý způsob bydlení. Bydlet v nájemním domě má své výhody i úskalí. Dosud jsem měl to potěšení strávit dětství a přežít pubertu v panelovém domě na sídlišti, dva roky bydlet sám v rodinném domě a momentálně již několik let přetrvávám v činžáku. Za ta léta jsem si udělal docela pěkný obrázek o tom, kde bych rád v budoucnu bydlel a čemu se chci vyhnout.
Posledních pár let žiju v pronajatém bytě, který mám rád. Bohužel okolnosti mě v posledních několika měsících nutí, abych tento výrok přehodnotil. Když mě v roce 2020 jisté rodinné problémy donutily se začít poohlížet po novém bydlení, tento byt se jevil jako nejlepší ve městě. Nejenže vypadal dobře z estetického hlediska (i když byl doslova prázdný), ale cena za nájem byla také přijatelná. Po mých zkušenostech s hledáním bydlení jsem si myslel, že v tom musí být nějaká čertovina. Tak pěkný byt a za tak dobrou cenu?
Za ty strávené roky zde vím, že v tom žádná čertovina nebyla. I přes trochu rušné sousedy (alespoň ze začátku) se byt nachází v relativně klidné části města. Je poblíž centra, je rozměrný, nejsou zde žádné technické problémy, a dokonce mi náleží dvě sklepní kóje a mám balkón. Dodnes si říkám, že jsem si tehdy vybral výborně.
Jsem neuvěřitelně šťastný a vděčný majiteli, že dal přednost zrovna mně před jinou zájemkyní. Přesto čekám na chvíli, kdy se odtud odstěhuji. Vzhledem k incidentům, které se mi v posledních letech přihodily, změnám v sousedství a poněkud laxní komunikaci s majitelem se domnívám, že na ten den nebudu muset čekat příliš dlouho. Nedokážu si představit, že bych strávil následující roky zavřený v bytě. Po mé zkušenosti s bydlením v domě bych se rád usadil právě v domečku. Hned vám povím proč.
Nevýhody bydlení ve společném domě
Dodržování pravidel
Bydlím-li ve svém vlastním domě, nemusím se držet žádných pravidel: ať stanovených od majitele, nebo předsedy domu. Vlastníci bytových jednotek neradi vidí zájemce se zvířecími kamarády. Zvlášť s kočkami nebo psy. Často se stává, že dají příležitost někomu, kdo žádná zvířata nemá. Ve vlastním domě logicky toto pravidlo neexistuje. Když se stane, že vám zvíře něco zničí – je to jen na vás.
Pak jsou tady různé revize, opravy nebo výměny klíčových zařízení v rámci celého domu. Při takových úkonech je třeba něčí přítomnost. Když předseda (nebo místopředseda) domluví výměny, například vodoměrů, na jeden den a vy nejste přítomní, domluva jiného termínu a následná práce jde z vaší kapsy, protože jste nájemník. V domě je to celé na vás: domluva termínu, kdy se vám to hodí, i platba.
Všude je třeba dodržovat noční klid. Jak v domě, tak i ve společenství jednotek. Ale právě v bytech je to třeba dodržovat dvojnásob. Nad vámi, pod vámi i vedle vás bydlí další lidé, kteří třeba spí do práce. Pokud máte tenké zdi, jakýkoliv zvuk je slyšet. Samozřejmě v okolí svého domu máte také sousedy, ale ti jsou na metry vzdálení. Museli byste dělat extra hluk, aby vás slyšeli a případně na vás zavolali měšťáky.
Žádné soukromí
Jestli bydlíte v bytě, moc dobře budete vědět o čem hovořím. Neexistuje zde takřka žádné soukromí. Díky papírovým zdím uslyšíte své sousedy stejně tak jako oni uslyší vás. Zvlášť je příjemné poslouchat pronikavé zvuky vycházející z ložnice a vrzající postele. Rovněž je zážitek poslouchat sousedy při dramatických chvílích.
Máte-li balkón, i zde žádné soukromí nehledejte. Můžete si ho zastřešit jak chcete, ale stále uvidíte své sousedy jako oni vás. Zejména ti zvědavější (a s dalekohledem) uvidí vše, co se u vás děje. Jestli jste si dodnes mysleli, že máte kolem sebe sousedy, kteří o vás nejeví žádný zájem, mrzí mě, že jsem vás nyní vyvedl z omylu. I když se s nimi nebavíte, nebo se oni nebaví s vámi, nikdo nepohrdne dobrým a šťavnatým drbem.
Nedokážu říct jak dobře mě znají sousedé z dalších dvou vchodů tohoto činžáku. Ale partaje v blízkosti mého bytu znám docela dobře. V mém vchodu mám tyto sousedy:
- Nadpočetná romská rodina – není neobvyklé, že u nich poměrně často zasahuje policie. Nezapomenu na incident, kdy si taťka někam odešel, zamkl svou partnerku a děti v bytě, sebral jim klíče a ona se nemohla dostat ven. Nebo na večer, kdy u mě zazvonila mladá mamča od šesti dětí, požádala mě o cigaretu, přitom se mnou laškovala a když jsem jí řekl, že nekouřím, naštvala se, odešla a následující den jsem viděl na omítce vedle dveří díru. Nezapomenu také na několik dní, kdy jsem si prohlížel bezpečnostní záznamy domu, abych odhalil, kdo mi vykradl sklep a zjistil jsem, že jak partnerka, tak i taťka se stali při nejmenším spolupachateli činu, když odcházeli s plnými taškami plných mých věcí.
- Příliš aktivní důchodkyně – milá seniorka, se kterou si docela rozumím. Naneštěstí i na svůj věk je velice postelově aktivní. Pokud jde o zařizování záležitostí napříč celým domem, řekl bych, že je daleko víc iniciativní než sám předseda.
- Milovnice osvěžovačů a kytek – mladá slečna s postiženým dítětem, která se do bytu pode mnou nastěhovala relativně nedávno. Vystřídala rodinku Vietnamců, které jsem měl rád, protože i přes mimino, jsem o nich skoro vůbec nevěděl. Vypozoroval jsem, že tato slečna si vyžívá v dekorování bytu, ve fetování vůní z osvěžovačů a umisťování kytek na každé prázdné místečko, včetně venkovních parapetů. Bohužel její (asi) 8letá dcera je postižená, neumí nebo nedokáže mluvit a jsou dny, kdy doslova řve 24 hodin denně. Někdy se kvůli hluku nemohu vyspat ani dva dny. Moje chytrá asistentka Alexis je mi vysoce užitečná, když mi u postele přehrává uklidňující zvuky, které překryjí řev dítěte, ale i tak nosit doma celé dny sluchátka, abych se z toho rádoby pláče nezbláznil je velmi nekomfortní. Zvlášť, když mám rád absolutní ticho.
- Asociál – naproti slečně s dítětem by měl bydlet muž, kterého jsem viděl jen párkrát, ale přísahal bych, že většinu času není doma. Podle jeho oblečení jsem usoudil, že pracuje buď jako železničář, nebo jako údržbář vlakových vozidel. Byt by také, podle poštovní schránky, měla údajně obývat jeho (pravděpodobně) přítelkyně, ale jak jsem řekl, je tam celé dny tma.
Společné prostory jsou kapitola sama o sobě. Introverti jako já se s lidmi neradi baví. Osobně raději počkám u kukátka, než abych vylezl před dveře a zúčastnil se nucené konverzace se sousedkou, kterou ani pořádně neznám, ani nemám zájem se s ní znát. Tyto nucené konverzace jsou běžné zvlášť ve výtazích. Buď se sousedem jedete v trapném tichu, nebo se soused s vámi pokusí konverzovat o běžných a poměrně trapných tématech. Promiňte, ale fakt nemám zájem se bavit o počasí, nebo co je v mém životě nového, když ani pořádně nevíte, jak se jmenuju.
Parkoviště
Zatím auto nevlastním. Vím však, že můj otec nesčetněkrát nadával, když nemohl najít volné místo na parkovišti. Mnohdy musel naše auto zaparkovat daleko od paneláku. Já mám sice přidělené místo odpovídající číslu bytu, ale takřka ho nevyužívám. Buď jej použije můj táta, kdy mě navštíví, nebo si tam bez dovolení zaparkuje auto někdo jiný. Naštěstí obecně dosud žádný konflikt mezi sousedy napříč domem nebyl (nebo alespoň o něm nevím), ale i tak bych byl rád, kdyby si každý parkoval na svém místě.
V rodinném domě si zaparkujete auto do dvora, nebo do garáže a nemusíte se těmito incidenty zabývat. Není to lepší?
Byt není tak velký jako dům
Trochu se mi stýská, že jsem měl pro sebe dvě patra, včetně půdy. I když jsem aktivně využíval jen pár místností, bylo příjemné vědět, že mám pro sebe tolik místa, dvorek, zahrádku a garáž. Bydlení v domku mě rovněž přinutilo něco dělat s mou arachnofobií. Má první návštěva sklepa byla temná (musel jsem mít baterku), tajemná (nevěděl jsem, jak to tam vypadá) a plná pavučin (později téhož dne jsem zjistil, že se mi ve vlasech ubytoval pavouk). Zkrátka i přestože nyní žiju v bytě, který mi na mé poměry bohatě stačí, i tak upřednostňuji dům.
Navzdory těmto negativům, bydlení v bytě má také něco do sebe. Ano, ve vlastním domě si můžete dělat co chcete a kdy to chcete, platíte si všechno, nemáte zde žádný nájem a dům si můžete přizpůsobit k obrazu svému. Ale vše je to na vaši zodpovědnost.
Výhody bydlení ve společném domě
Bezpečnost
Díky příliš zvědavým sousedům (často postaršího věku) máte jistotu bezpečnosti. Společně s kamerami a zvonkem máte dokonalé trio možností zabezpečení bytu. Mnoho činžáků a paneláků mají zvonek na kód a s bezpečnostní kamerou. Samozřejmě musíte také mít silné dveře přímo k bytu: ideálně se sekundárním zámkem a bezpečnostním řetízkem. Oproti domu je zde daleko lepší zabezpečení – a to hlavně ve všetečných sousedech.
Žádné zbytečné starosti
Jakožto nájemník jste oproštěni od řešení různých rekonstrukcí, velkých oprav nebo zajišťování revizí. To však neznamená, že nemusíte opravovat všechno. Zmínil jsem velké opravy. Například poškození omítky, nebo výměna ruplé skleněné tabulky u dveří jsou ve vaší kompetenci. Záleží jak to stojí v nájemní smlouvě. Tak či tak jste jen v nájmu – nejste majiteli bytu a tím pádem nemusíte řešit všechno okolo objektu.
Služby jsou na dosah ruky
Díky vysoké koncentraci domů s bytovými jednotkami máte takřka na dosah ruky všechny služby: lékárny, nemocnice, obchody apod. Jistě, můžete bydlet ve vlastním městském domě, kde všechny tyto služby máte také blízko, ale není lepší si dojít do obchodu doslova před ulici, než se táhnout s taškami na okraj města, nebo brát auto na divoké a zběsilé nákupy?
Snadnější úklid
V bytě máte několik málo místností, u kterých nestrávíte tolik času úklidem. Naopak v domě máte několik pater a mnoho místností, o které je třeba se postarat. Jestli vlastníte robota, ten za vás neuklidí celý dům. Tomu stačí se přiblížit na okraj schodiště a hned tato povinnost úklidu zase spadá na vás. Osobně velice nerad uklízím, ale také nerad žiju v nepořádku. Oproti domu v bytě není tolik prostoru, čímž se při úklidu výrazně zkrátí čas.
Levná cena
Vzhledem k inflaci a narůstajícím cenám na poli nemovitostí je tento bod asi irelevantní, ale i přesto ho zmíním. Vlastnictví domu vás vyjde na několik milionů korun. A pokud se rozhodnete pro hypotéku, tak ještě víc! Do toho ještě musíte platit účty: vodu, plyn, elektřinu, internet, svoz odpadu a tak dále. Není bydlení v nájmu výhodnější? Přeci jen zaplatíte nájem a když se majitelem domluvíte, jste okleštěni od některých závazků. Brát si hypotéku v této nejisté době je běh na dlouhou trať. A pak když se rozhodnete odstěhovat z domu, který ještě splácíte, není jednoduché vyřizovat záležitosti vyplývající z tohoto rozhodnutí. Nájem můžete ukončit, přepsat energie zpět na majitele a nemusíte nic dalšího řešit.
Závěrem…
Bydlet v domě nebo v bytě má svá pro i proti. Záleží na individuálních preferencích a situaci. Nemohu s čistým svědomím tvrdit co je lepší. Tímto příspěvkem jsem chtěl pouze vyjádřit svůj pohled na toto téma a u čeho se domnívám, že by pro mě bylo ideální. Na závěr mohu shrnout to, co jsem již uvedl výše – proč je bydlení v bytě lepší a pro koho by mohlo být vhodné?
- Byt je ideální do začátku – právě jste se odstěhoval od rodičů, nemáte žádné věci a chcete někde začít.
- Byt může sloužit jako první krok v novém vztahu – nejdůležitějším dalším krokem ve vztahu je společné bydlení. A kde jinde začít než v bytě?
- Byt vám ušetří peníze – starat se o dům je nejen fyzicky ale i finančně náročné. Jestli chcete ušetřit peníze, byt je tou správnou volbou.
- Byt vám ušetří čas – jak jsem výše zmiňoval, úklid nebo opravy vám zde zaberou daleko méně času než v domě.
- Byt je skvělou možností, jak se socializovat – pokud jste extrovert, nebo si libujete ve společnosti cizích lidí a užíváte si tzv. „small talks“, jinými slovy nucené konverzace, bydlení ve společenství je pro vás to pravé.