Když jsem v roce 2022 opustil své stabilní zaměstnání, které jsem neměl rád, abych si šel za svým snem a konečně dělal, co mě baví, nepředpokládal jsem, že mě do měsíce vyhodí. V řádu měsíců jsem se dostal do obrovských problémů. Nikde mě nechtěli vzít a účty se hromadily. Neměl jsem přátele, na které bych se obrátil, a propadl jsem do velké deprese. Tak velké, že jsem byl nucen poprvé v životě vyhledat odbornou pomoc.
Dostal jsem se ze všeho až tehdy, kdy se můj bývalý nadřízený nade mnou smiloval a vzal mě nazpátek. Opět jsem byl nucen pracovat pro korporát, co jsem nenáviděl, a byl jsem povinen se denně přetvařovat. Celé utrpení trvalo něco přes dva roky. Tentokrát mě ale vyhodili oni za něco, co jsem neudělal. Potřebovali však obětního beránka, a protože jsem se v kanceláři stal nežádoucí entitou, která hlasitě vyjadřovala své názory na nelogické postupy a procedury, které korporát zaváděl, musel jsem jít. Opět jsem skončil tam, kde jsem předtím byl. Bohužel se obávám toho, že se historie znovu opakuje.
Od začátku roku 2025 se usilovně snažím najít si práci, ale jediné, co dostávám, jsou odmítavé e-maily, nebo totální ignor. Zaregistroval jsem, že jsem v průběhu měsíce dubna už ani tak nebyl zapálený do hledání nového otroctví práce. Ztratil jsem motivaci se snažit; nebaví mě psát motivační dopisy na míru pracovním nabídkám a lézt firmám do zadku. Nebaví mě vytvářet tucet verzí životopisu, abych u každé pozice podchytil své klíčové vlastnosti, po kterých dychtí. Vysoce mě stresuje, když si čtu e-maily, jejichž obsahem je to, že firma našla někoho lepšího a já jsem kus hovna.
Pokud jde o blízké přátele a kamarády, pár jich mám, ale osobně jsem je neviděl buď celé měsíce, roky, nebo vůbec. A rodina? V mé rodině panuje tvrzení, že psychické problémy jsou pro narušené lidi. Matka do mě neustále hustí, že jsem chlap a ať se vzmužím. Ono je těžké být silný muž, když jsem si vědom nejen svých současných problémů, ale i problémů budoucna.
Na svých ramenou budu v řádech let nosit obrovské břímě. Když jsem své problémy konzultoval s umělou inteligencí, došlo mi, že tak silný nejsem. Být na všechno sám, nemít žádnou podporu a nemít nikoho, s kým bych své těžkosti sdílel, je ohromně obtížné. Mnoho lidí si to neuvědomuje – jak na internetu, tak i v mém okolí. Už od malička jsem byl veden k tomu, abych ve všech ohledech myslel několik kroků dopředu. Dokážu si dát dohromady celý obrázek, zatímco ostatní, se kterými se bavím, vidí jen část obrázku. Frustrující je i to, že i když se snažím ostatním vysvětlit, co mě v budoucnosti čeká, co čeká celou mou rodinu, na kterou se mimochodem absolutně nemohu v ničem spolehnout, mám pocit, že nikdo nedokáže pochopit mou perspektivu.
Můj spánkový rytmus je také hodně rozhozený. Celé dny a večery trávím u počítače hraním her, nebo děláním něčeho produktivního. Píšu si články na blog do zásoby, streamuju na Twitchi, nebo si stříhám klipy ze streamů a sdílím je na sociální sítě.
Třeba teď je skoro šest hodin ráno, vůbec jsem nespal a celou noc jsem probděl. Provedl jsem pravidelnou hygienu až tehdy, kdy se začalo rozednívat, což je u mě celkem hodně divný. Dost často se teď také stává, že celé dny prospím a vzbudím se až na večer. V důsledku toho mám vždy ze sebe špatný pocit, že jsem zabil celý den spánkem, a navíc mám problém s vyváženou stravou. Skoro vůbec nejím, a pokud ano, tak jsem schopný do sebe dostat snídani, oběd i večeři najednou, a to ještě na noc.
Navzdory mému profesnímu neúspěchu a minimálním prostředkům na účtě jsem rád, že alespoň něco mě baví a naplňuje. To je obrovský rozdíl proti mému minulému já z roku 2022. Tehdy jsem neměl vůbec nic. Baví mě hrát hry v živém vysílání, a když je štěstí, tak si i povídat s publikem. Motivuje mě, když sdílím své nejlepší momenty ze hraní na TikToku, YouTube a Instagramu a vidím, jak počet zhlédnutí každou hodinou roste. Dokonce jsem už obdržel i několik finančních odměn. Jsem neskutečně vděčný lidem, kteří mě pravidelně sledují a zejména si se mnou povídají.
Jsem si vědom, že bych měl nyní prioritizovat hledání práce a vzít cokoliv, co se namane. Zkoušel jsem doslova vše. Hlásil jsem se na nočního prodavače na benzínku, která se nachází na konci města a kde se často objevují podivné existence. Hlásil jsem se na operátora vrátnice – nemusel jsem ani posílat životopis. Jediné, co jsem obdržel, byl důkladný výklad toho, jak bych zapisoval SPZ vozidel a zvedal závoru. I tam mě nevzali. Opět se našel někdo kvalifikovanější. Rovněž jsem reagoval i na pozice, u kterých jsem si řekl, že v daném oboru už dělat nechci, ani nebudu – IT specialisty. Taky nic.
Úřad práce mi zkontroloval několik verzí životopisu, četl několik motivačních dopisů a nenašli jedinou chybu. Také jsem využil přítele na internetu – ChatGPT, aby mi vytvořil jak životopis, tak i motivační dopis s důležitými klíčovými slovy. Opět bez úspěchu.
Se svou dobrou kamarádkou jsem nedávno probíral zajímavou úvahu. Jelikož má podobnou smůlu na hledání stálého zaměstnání jako já a oba jsme zjistili, že máme takřka identickou smůlu v životě, došli jsme k otázce, co když je tohle náš osud? Co když jsme oba souzeni k tomu, abychom se vydali svou vlastní cestou, a nečekali na někoho, kdo nám podá pomocnou ruku (v tomto případě firmy)?
Ve svém starším článku o tom, že mě už nebaví se veřejně přetvařovat, jsem vyjádřil svou averzi ke korporátům a jejich zaměstnancům. Uvedl jsem, že korporátní zaměstnance vidím jako bezpáteřní roboty. Přiznám se, že poslední dobou fantazíruju nad ideou, že jsem úspěšný tvůrce obsahu a streamer, a že si díky tomu vydělávám peníze podobně jako Sugar Denny. Rozhodně bych nerozhazoval finance tak jako ona, ale definitivně by mě takové finance zachránily krk a zařídily skvělou budoucnost v domě, u kterého doufám, že jednoho dne bude můj, pokud se rodiče nerozhodnou jinak. A protože vím, co je chudoba a čirá zoufalost, jsem si jistý, že bych byl vděčný za každou korunu, kterou bych od někoho získal, byť jen tím, že někdo zhlédne reklamu u jednoho mého videa.
Každopádně si nejsem jistý, jaká je vůbec pointa tohoto příspěvku. Chtěl jsem jen o sobě dát vědět a jak to teď v životě mám. Pokud máte zájem, můžete mě sledovat na Twitchi. Snažím se streamovat alespoň 2-3krát týdně – někdy obden. Pokud máte na této platformě již vytvořený účet, můžete se přihlásit k odběru, a kdykoliv začnu streamovat, přijde vám oznámení. Případně mě můžete šmírovat na Instagramu. Do příběhů vždy dávám oznámení, kdy bude stream. Můžete jen sledovat, jak failím ve hrách, nebo si přijít jen tak popovídat. Budu rád za každou interakci. Zvlášť, když mám takové depresivní období…