Štítek: lidi

Kobliha je víc než budoucnost mladých

Hodně se snažím vyhýbat se diskuzím na téma politika. Vím, že jakákoliv debata na toto téma vždy proběhne a skončí ve velice nepříjemném, až nepřátelském duchu. Pochopitelně má každý své názory a postoje a já se je snažím respektovat. Narozdíl od ostatních na sociálních sítích, se kterými jsem měl to potěšení se virtuálně setkat, já dokážu vycítit, kdy se konverzace začíná vymykat z rukou, a proto se pokaždé stáhnu. Nestojím o zbytečné konfrontace. Je mi nepříjemné se s někým hádat jen kvůli odlišným názorům. Pokud však jde o politiku, přijdu si jako v jakési bitvě na ostří nože.

Tvůj názor je odpad? haha, nemyslím si

Opět se ukázalo, kdo se nechal opít rohlíkem

A je po volbách! Občané České republiky si během 3. a 4. října odhlasovali, že nám po následující čtyři roky bude opět kralovat pan Andrej Babiš. Očividně se občané, zvláště senioři, cítí daleko lépe, když jim vládne bývalý StB agent, který vystupoval pod krycím jménem Bureš. Zvláštní je v tomto případě to, že tito občané si nejvíce stěžují na našeho prezidenta, pana Petra Pavla, že byl také součástí komunistické státní bezpečnosti, ale narozdíl od Andreje Babiše se prezident Pavel omluvil a opakovaně zdůraznil, že tehdy neměl na vybranou.

Zřejmě po následující roky budou tito občané spát daleko lépe, když vědí, že byl Babiš zapojen do hromady kauz, je trestně stíhaný, unesl svého syna na Krym, je notorický lhář a jak se občas dívám na jeho proslovy, tak i dost neprofesionální.

Někdo by mohl říct, že inteligence většiny našeho národa je na podobném stupni jako inteligence amerických republikánů, kteří si zvolili odsouzeného zločince, pedofila, rasistu a xenofoba za svého prezidenta, který jim doslova každý den ničí život.

Nikdo mě nepřesvědčí, že MAGA není sekta (Trump je jejich vůdce)

Domnívám se, že je zřejmé, jaký je můj osobní postoj vůči našemu staronovému premiérovi a celé straně ANO. Nejsem šťastný, že se opět chopil moci. Rozhodně se mi také nelíbí, že Babiš díky svému lhaní a politickému bulení přesvědčil takřka celé Česko, aby ho zvolilo zpět k moci. Moc rád bych prohlásil, že ho z větší části volili pouze sobečtí senioři z příslibu vyššího důchodu na úkor budoucnosti mladých a pár koblih, ale bohužel tomu tak není. Na sociálních sítích, jak na Facebooku, TikToku i Threads si čtu, že i valná část mladé populace ho také volila. Samozřejmě bych se zase rád vrátil k tomu, že každý má svůj názor a svůj pohled na různé politické strany, nicméně je tu jedno malé ale…

Pokračování textu Kobliha je víc než budoucnost mladých

Monolog ve tři hodiny ráno

Sobota, tři hodiny ráno. Měl bych jít spát, ale proč? Vždyť nikam nevstávám. Sedím ve svém křesle hned vedle otevřených dveří na balkon, mám zavřené oči a jen poslouchám zvuk dopadajících kapek na parapety a okap, který je vede do hlubin země. Cítím, jak je venku jiný vzduch. Kéž by tak bylo furt. A protože se blíží podzim – doba plná dešťů, Halloweenu, dýní, teplého oblečení a odpoledních seancí, kdy budu sledovat za oknem déšť, zatímco budu pít horké kakao – dělá mi to radost.

Má přibližná představa o dokonalém trávení podzimních deštivých dní

Chci si něco přečíst. Beru do ruky iPad a zjišťuji, že Wil Wheaton publikoval nový článek na svém blogu. Bojuje s tvůrčí krizí. To máme společné. Také mnohdy otevřu textový editor v domnění, že mě pohltí múza a já napíšu něco úžasného. Často je to právě naopak. Mnohdy se stává, že se mi v hlavě urodí nápad, první věta článku nebo povídky, ale jakmile zapnu počítač a editor, je to pryč.

Pokračování textu Monolog ve tři hodiny ráno

Věřím v nadpřirozeno

Po sérii incidentů, které se mi přihodily, a zhlédnutí několika desítek autentických videí paranormálních jevů jsem došel k závěru, že bych měl přehodnotit svůj názor na posmrtný život. Jak se duchové objevují, co rádi dělají a jaké s nimi mám zkušenosti – to se dočtete v tomto článku.

Na duchy a jiné nadpřirozené jevy jsem nikdy moc nevěřil. Vždy jsem si myslel, že vše má své logické nebo vědecké vysvětlení. Ovšem do té doby, než jsem objevil YouTube kanál s názvem „BizzareBub“. Jediný takřka autentický kanál, jehož obsahem jsou paranormální videa, který znám. Strávil jsem hodiny sledováním všech videí na tomto kanále a byl jsem nucen částečně přehodnotit své přesvědčení o tom, že duchové a paranormální jevy neexistují. Také k tomu přispěly svou měrou incidenty, které jsem v průběhu minulých let zažil, ale tehdy jsem jim nepřikládal žádný význam. Dnes vím, že tyto incidenty nebyly jen krátkodobým pomatením mých smyslů, ale něčím víc.

Na základě pozorování záznamů z videokamer, videoreportů z prozkoumávání opuštěných budov v pozdních hodinách nebo sledování videí pořízených za úplně jiným účelem jsem si dokázal udělat svůj obrázek, jací duchové v podstatě jsou. U téměř všech případů jsou behaviorální aspekty duchů takřka stejné.

Jak se duch projevuje?

Jako malé děti jsme si mysleli, že duchové vypadají jako transparentní nehumanoidní bytosti, které se vznášejí podobně jako mráček na obloze. Televize a rodiče nám vštěpovali do hlavy, že jsou přátelští a nic nám neudělají, ačkoliv přirozeně je zde důvod se bát. Představa mít bubáka pod postelí, který vyleze vždy, když usneme nebo jsme otočeni na druhou stranu, není nikdy příjemná. V dospělosti, kdy jsme už vyzrálejší, je tato představa i nadále nesnesitelná. Tato mylná přesvědčení však byla omylem!

Podle videí, která jsem viděl, se přízraky nejčastěji manifestují jako temné stíny, které pozorují živé někde v pozadí a z dohledu. Stydlivě a blesknutím oka se vypaří, kdykoliv mohou být spatřeny. Také jsem viděl bledé bytosti, jež měly podivně znetvořený obličej, nebo naopak obličej neměly žádný. Nejvíce mě vyděsil pohled na vysokého „Ježíše“, který okupoval kuchyni v jedné domácnosti.

Zdroj: BizarreBub
Pokračování textu Věřím v nadpřirozeno

Nejsem stalker, přísahám!

Domnívám se, že jsem musel být pořádně „delulu“, když jsem si seriózně myslel, že zvládnu současně aktivně pracovat na blogu, streamovat na Twitchi a do toho tvořit videa na YouTube. Dosud jsem se tak nějak držel pravidelného streamování. Snažil jsem se každou neděli, středu a pátek hrát hry, komunikovat s obecenstvem, občas pouštět zajímavá videa a reagovat na ně. Bohužel po incidentu, který se stal relativně nedávno, mám nyní o sobě pochyby, jestli má cenu pokračovat. Samozřejmě mám i další důvody, proč bych měl streamování zabalit, ale na druhou stranu mě to baví, i když v tom nijak nevynikám oproti jiným streamerům.

Vždycky mě spíš bavilo psát texty než v reálném čase komunikovat s publikem, které ani neznám. Ačkoliv to může znít jako známka schizofrenie, psaní se hodně podobá povídání si sám se sebou. Vím, co chci sdělit, a případně mám možnost celou myšlenku kompletně přepsat, dokud mi nevyzní přesně tak, jak si přeji. Při streamování taková možnost není. Když řeknu něco hloupého, už to nejde smazat.

Největším důvodem, proč mám nyní o sobě pochyby, jsou bezpochyby potenciální konflikty s lidmi. Sám jsem se při mnoha příležitostech přesvědčil, že v internetovém světě se nedá nikomu věřit. Nic není růžové, jak se zdá. Jeden takový incident jsem zažil nedávno, přesněji v posledním červnovém týdnu 2025.

Pokračování textu Nejsem stalker, přísahám!

V králíkárně soukromí neexistuje!

Bydlet v domě, ve kterém soužíte i s dalšími lidmi se může zdát jako ideální styl bydlení. Postupem času však zjistíte, že to tak úžasné není. Může zde hrát několik faktorů, proč se vám bydlení ve společenství zprotiví. Rád bych vám povyprávěl o mých zkušenostech a sousedech.

Někdo tomu říká králíkárna, někdo zase dokonalý způsob bydlení. Bydlet v nájemním domě má své výhody i úskalí. Dosud jsem měl to potěšení strávit dětství a přežít pubertu v panelovém domě na sídlišti, dva roky bydlet sám v rodinném domě a momentálně již několik let přetrvávám v činžáku. Za ta léta jsem si udělal docela pěkný obrázek o tom, kde bych rád v budoucnu bydlel a čemu se chci vyhnout.

Posledních pár let žiju v pronajatém bytě, který mám rád. Bohužel okolnosti mě v posledních několika měsících nutí, abych tento výrok přehodnotil. Když mě v roce 2020 jisté rodinné problémy donutily se začít poohlížet po novém bydlení, tento byt se jevil jako nejlepší ve městě. Nejenže vypadal dobře z estetického hlediska (i když byl doslova prázdný), ale cena za nájem byla také přijatelná. Po mých zkušenostech s hledáním bydlení jsem si myslel, že v tom musí být nějaká čertovina. Tak pěkný byt a za tak dobrou cenu?

Za ty strávené roky zde vím, že v tom žádná čertovina nebyla. I přes trochu rušné sousedy (alespoň ze začátku) se byt nachází v relativně klidné části města. Je poblíž centra, je rozměrný, nejsou zde žádné technické problémy, a dokonce mi náleží dvě sklepní kóje a mám balkón. Dodnes si říkám, že jsem si tehdy vybral výborně.

Jsem neuvěřitelně šťastný a vděčný majiteli, že dal přednost zrovna mně před jinou zájemkyní. Přesto čekám na chvíli, kdy se odtud odstěhuji. Vzhledem k incidentům, které se mi v posledních letech přihodily, změnám v sousedství a poněkud laxní komunikaci s majitelem se domnívám, že na ten den nebudu muset čekat příliš dlouho. Nedokážu si představit, že bych strávil následující roky zavřený v bytě. Po mé zkušenosti s bydlením v domě bych se rád usadil právě v domečku. Hned vám povím proč.

Pokračování textu V králíkárně soukromí neexistuje!
error: Kopírování je zakázáno!