Jak jsem poprvé okusil sushi

Procházím si příspěvky na Instagramu a z ničeho nic si sociální síť usmyslí, že projevuji zájem o sushi. Zajímá mě jediné – proč? Příspěvky na mé hlavní stránce tvoří z větší části memy, kočky a fotky lidí, kteří jsou tak hot, že mi pokaždé při pohledu na ně vyletí tlak až do oblak. Mimo to se tam také najdou rádoby modelingové úlovky těch, které znám a aktivně šmíruji. Absolutně nechápu, proč si algoritmus Instagramu usmyslel, že bych ocenil fotky a videa gurmánů, kteří zažívají orgasmus pokaždé, když strčí do pusy syrovou rybu v rýži.

Co je Sushi

Chytrá tetička Wikipedie nám říká, že sushi je japonská delikatesa. Existuje mnoho druhů, ale nejznámější variantou je syrové rybí maso zabalené v uvařené rýži, které se namáčí do speciální „sušinoko“ omáčky. Ale pozor, milá dítka! Ve vařené rolce rýže se nemusí mačkat jen rybí maso. Naopak místo ryby zde může být zelenina, což ocení hlavně vegetariáni, kteří hrdě brání život zvířat i za cenu nízkého stupně bílkovin. Rovněž zde může být třeba avokádo, losos nebo i kaviár. Ovšem u kaviáru je problém, že to není zrovna levná záležitost. Pokud tedy myslím ten pravý originální kaviár, nikoliv jeho parodii.

Sushi se podává se sójovou omáčkou, wasabi křenem, co vám skvěle protáhne sliznici, a samozřejmě nesmím zapomenout na fakt, že se konzumuje za pomoci hůlek. Ti, kteří neumí jíst hůlkami, mají smůlu. Jestli by se pokusili na sushi vytáhnout vidličku a nůž, urazili by celou japonskou kulturu a několik pokolení jejich předků.

Spontánní rozhodnutí

Zeptám se vás – máte taky takové chvíle, kdy si znenadání řeknete, že zkusíte něco nového? Po těch orgasmech lidí na Instagramu jsem si řekl, co kdybych to taky zkusil? Má chuť experimentovat mě přepadla před zdejší restaurací, kam chodím poměrně často a kde si objednávám stále to stejné jídlo, protože jsem jedna velká konzerva. Tentokrát jsem si řekl, že bych si objednal něco jiného. Protože jsem nikdy neměl sushi, neboť mě představa konzumace syrové ryby s rýží dosud nijak nelákala, najednou jsem stál u pokladny a slyšel sám sebe, jak si tuto japonskou mňamku objednávám.

Cena mě, při nejmenším, hodně nemile překvapila. Chystal jsem se utratit necelé tři stovky za něco, co jsem nikdy neměl a u čeho jsem neměl nejmenší představu, jak to chutná a hlavně, jestli mi to vůbec bude chutnat.

Čínská restaurace měla jednoduchou nabídku:

• Vegi set: menu obsahující 24 ks maki (rýžová rolka zabalená v mořské řase s náplní avokádo, okurka)
• Sushi set: menu obsahující 8 ks lososového maki (rýžová rolka zabalená v mořské řase s náplní syrového lososa) a 8 ks lososového nigiri (jemně potřený wasabi pastou rýžový váleček a obložený kouskem syrového lososa)
• Nigiri set: menu obsahující 2 ks krevet, 4 ks krabích tyčinek a 4 ks lososa (to vše spojené s válečkem rýže, který je jemně potřený wasabi pastou)
• Maki set: menu obsahující 24 ks rýžových rolek zabalených v mořské řase a s náplněmi avokáda, okurky a lososa. K tomu jsou krabí tyčinky a krevety

Chtěl jsem začít zjemna, a tak jsem si u pokladny objednal nigiri set. Lákalo mě zkusit přímo rolky, ale zatím jsem nenasbíral dost odvahy na zabaleného lososa v rýži. Převzal jsem plastovou krabičku, v jejíchž útrobách bylo vše, co jsem potřeboval, včetně hůlek, a vesele jsem si štrádoval domů.

Prý zažiju chuťovou nirvánu…

Když jsem konečně sesbíral odvahu na to, abych krabičku otevřel a okusil tento poklad, co všichni tak milují, nějak mi nedošlo, že na sushi si nemohu vzít vidličku a nůž. V krabičce byl pytlíček s hůlkami. Nikdy jsem předtím nedržel v ruce hůlky, a tak mi trvalo nějakou dobu, než jsem se naučil je správně držet bez toho, aby mi spadly z ruky, kdykoliv jsem se snažil mňamku uchopit. Strýček Google a bratr YouTube mi byli vysoce nápomocni.

Bohužel musím přiznat, že samotná chuť mě nijak neoslovila. Polil jsem rolky sójovou omáčkou, ale žádnou nirvánu to ve mně neprobudilo. Wasabi hořčici jsem dlouho vzdoroval, protože jsem si vybavil scénu ze seriálu Chůva k pohledání, ve které slečna Fine poprvé okusila tuto hořčici. Dal jsem tomu i tak šanci. Sójou nasáklé válečky s jemným ťuknutím do wasabi ve mně sice vyvolaly silné pocity – pocity vzdoru a utrpení, při čemž mi ukáplo i pár slz, ale žádný gastronomický bum se nekonal.

Celá krabička byla mou večeří. Neměl jsem na vybranou. Musel jsem to dojíst. Nic jiného doma jsem neměl. Má lednička držela extrémní dietu. A kromě toho velice nerad plýtvám a vyhazuji jídlo do odpadu. Vždy mi přijde, že je to zbytečná ztráta peněz. Pohrdám lidmi, kteří jsou schopni jen tak vyhodit čerstvé jídlo do odpadu jen po několika soustech. Zkonzumoval jsem tzv. pochoutku, víceméně jsem se nasytil, ale nepochopil, proč má sushi takovou popularitu a proč na těch fotkách na Instagramu lidé vypadají, jako kdyby zažívali extázi při pozření sushi.

Nejistý závěr

Nejsem si jistý, jestli si sushi znova koupím. Chtěl bych však ochutnat maki rolky. Předpokládám však, že to nebude mít rozdílnou chuť jako nigiri. Můj kamarád teoretizoval, že jsem neochutnal to správné sushi, a proto jsem se do sushi nedokázal zabouchnout jako mladá holka do sugar daddyho. Kdo ví? Třeba syrové rybě ještě přijdu na chuť. V současné chvíli to vypadá, že si od experimentování s japonskými delikatesami dám pauzu.