Když jsem v roce 2022 opustil své stabilní zaměstnání, které jsem neměl rád, abych si šel za svým snem a konečně dělal, co mě baví, nepředpokládal jsem, že mě do měsíce vyhodí. V řádu měsíců jsem se dostal do obrovských problémů. Nikde mě nechtěli vzít a účty se hromadily. Neměl jsem přátele, na které bych se obrátil, a propadl jsem do velké deprese. Tak velké, že jsem byl nucen poprvé v životě vyhledat odbornou pomoc.

Dostal jsem se ze všeho až tehdy, kdy se můj bývalý nadřízený nade mnou smiloval a vzal mě nazpátek. Opět jsem byl nucen pracovat pro korporát, co jsem nenáviděl, a byl jsem povinen se denně přetvařovat. Celé utrpení trvalo něco přes dva roky. Tentokrát mě ale vyhodili oni za něco, co jsem neudělal. Potřebovali však obětního beránka, a protože jsem se v kanceláři stal nežádoucí entitou, která hlasitě vyjadřovala své názory na nelogické postupy a procedury, které korporát zaváděl, musel jsem jít. Opět jsem skončil tam, kde jsem předtím byl. Bohužel se obávám toho, že se historie znovu opakuje.

Od začátku roku 2025 se usilovně snažím najít si práci, ale jediné, co dostávám, jsou odmítavé e-maily, nebo totální ignor. Zaregistroval jsem, že jsem v průběhu měsíce dubna už ani tak nebyl zapálený do hledání nového otroctví práce. Ztratil jsem motivaci se snažit; nebaví mě psát motivační dopisy na míru pracovním nabídkám a lézt firmám do zadku. Nebaví mě vytvářet tucet verzí životopisu, abych u každé pozice podchytil své klíčové vlastnosti, po kterých dychtí. Vysoce mě stresuje, když si čtu e-maily, jejichž obsahem je to, že firma našla někoho lepšího a já jsem kus hovna.

Pokud jde o blízké přátele a kamarády, pár jich mám, ale osobně jsem je neviděl buď celé měsíce, roky, nebo vůbec. A rodina? V mé rodině panuje tvrzení, že psychické problémy jsou pro narušené lidi. Matka do mě neustále hustí, že jsem chlap a ať se vzmužím. Ono je těžké být silný muž, když jsem si vědom nejen svých současných problémů, ale i problémů budoucna.

Na svých ramenou budu v řádech let nosit obrovské břímě. Když jsem své problémy konzultoval s umělou inteligencí, došlo mi, že tak silný nejsem. Být na všechno sám, nemít žádnou podporu a nemít nikoho, s kým bych své těžkosti sdílel, je ohromně obtížné. Mnoho lidí si to neuvědomuje – jak na internetu, tak i v mém okolí. Už od malička jsem byl veden k tomu, abych ve všech ohledech myslel několik kroků dopředu. Dokážu si dát dohromady celý obrázek, zatímco ostatní, se kterými se bavím, vidí jen část obrázku. Frustrující je i to, že i když se snažím ostatním vysvětlit, co mě v budoucnosti čeká, co čeká celou mou rodinu, na kterou se mimochodem absolutně nemohu v ničem spolehnout, mám pocit, že nikdo nedokáže pochopit mou perspektivu.

Můj spánkový rytmus je také hodně rozhozený. Celé dny a večery trávím u počítače hraním her, nebo děláním něčeho produktivního. Píšu si články na blog do zásoby, streamuju na Twitchi, nebo si stříhám klipy ze streamů a sdílím je na sociální sítě.

Třeba teď je skoro šest hodin ráno, vůbec jsem nespal a celou noc jsem probděl. Provedl jsem pravidelnou hygienu až tehdy, kdy se začalo rozednívat, což je u mě celkem hodně divný. Dost často se teď také stává, že celé dny prospím a vzbudím se až na večer. V důsledku toho mám vždy ze sebe špatný pocit, že jsem zabil celý den spánkem, a navíc mám problém s vyváženou stravou. Skoro vůbec nejím, a pokud ano, tak jsem schopný do sebe dostat snídani, oběd i večeři najednou, a to ještě na noc.

Snídaně, oběd i večeře 25. dubna – den, kdy jsem měl svátek
Pokračovat ve čtení Návrat staré známosti – deprese

Bydlet v domě, ve kterém soužíte i s dalšími lidmi se může zdát jako ideální styl bydlení. Postupem času však zjistíte, že to tak úžasné není. Může zde hrát několik faktorů, proč se vám bydlení ve společenství zprotiví. Rád bych vám povyprávěl o mých zkušenostech a sousedech.

Někdo tomu říká králíkárna, někdo zase dokonalý způsob bydlení. Bydlet v nájemním domě má své výhody i úskalí. Dosud jsem měl to potěšení strávit dětství a přežít pubertu v panelovém domě na sídlišti, dva roky bydlet sám v rodinném domě a momentálně již několik let přetrvávám v činžáku. Za ta léta jsem si udělal docela pěkný obrázek o tom, kde bych rád v budoucnu bydlel a čemu se chci vyhnout.

Posledních pár let žiju v pronajatém bytě, který mám rád. Bohužel okolnosti mě v posledních několika měsících nutí, abych tento výrok přehodnotil. Když mě v roce 2020 jisté rodinné problémy donutily se začít poohlížet po novém bydlení, tento byt se jevil jako nejlepší ve městě. Nejenže vypadal dobře z estetického hlediska (i když byl doslova prázdný), ale cena za nájem byla také přijatelná. Po mých zkušenostech s hledáním bydlení jsem si myslel, že v tom musí být nějaká čertovina. Tak pěkný byt a za tak dobrou cenu?

Za ty strávené roky zde vím, že v tom žádná čertovina nebyla. I přes trochu rušné sousedy (alespoň ze začátku) se byt nachází v relativně klidné části města. Je poblíž centra, je rozměrný, nejsou zde žádné technické problémy, a dokonce mi náleží dvě sklepní kóje a mám balkón. Dodnes si říkám, že jsem si tehdy vybral výborně.

Jsem neuvěřitelně šťastný a vděčný majiteli, že dal přednost zrovna mně před jinou zájemkyní. Přesto čekám na chvíli, kdy se odtud odstěhuji. Vzhledem k incidentům, které se mi v posledních letech přihodily, změnám v sousedství a poněkud laxní komunikaci s majitelem se domnívám, že na ten den nebudu muset čekat příliš dlouho. Nedokážu si představit, že bych strávil následující roky zavřený v bytě. Po mé zkušenosti s bydlením v domě bych se rád usadil právě v domečku. Hned vám povím proč.

Pokračovat ve čtení V králíkárně soukromí neexistuje!

V předchozím příspěvku o tom, jak jsem se stal vesmírným kapitánem, jsem se také zmínil o pokryteckých hráčích, kteří se pyšně chvástají, že jsou fanoušci Star Treku, ale jejich jednání a názory říkají pravý opak. Celých deset let jsem si hrál hru Star Trek Online po svém, aniž by mi někdo říkal, co a jak mám dělat. Byl jsem šťastný. Na konci roku 2024 jsem se rozhodl, že je čas, abych se trochu socializoval, a přidal jsem se do jedné flotily – guildy, chcete-li, která socializací přímo oplývala. Hráči byli aktivní, sdíleli fotografie svých lodí i postav, konaly se veřejné akce, ale bohužel, alespoň podle mého názoru, tam vládla toxicita a pokrytectví. Po více než dvou měsících jsem beze slova odešel.

Nicméně bych se rád zaměřil na veřejné akce, kterých jsem se zúčastnil. Během dvou měsíců jsem se zúčastnil dvou akcí. U obou jsem vytvořil něco úžasného, na čem jsem si dal záležet. Bohužel jsem oficiálně nevyhrál ani jednou. U první akce jsem akorát dostal vítězovu cenu, protože ji nechtěl, a i tak nešlo o nic závratného.

Rád bych prostřednictvím tohoto příspěvku sdílel něco, do čeho jsem dal srdíčko, a trvalo mi poměrně dlouho to vymyslet a zpracovat.

Jedná se o historii mé vesmírné lodi, U.S.S. Queen Anne’s Revenge (v češtině Pomsta královny Anny). Své lodi ve hře velím už několik let, považuji si ji za svou vlajkovou loď a někdy i za svůj druhý domov, když mám chuť na několik hodin utéct z reality. Pomsta se sice může zdát jako létající agresivní arzenál, na kterém vládne strach a teror, ale ve skutečnosti tomu tak není. Navzdory jejímu stáří dostala druhou šanci k životu – šanci vykoupit svou minulost. Může se zdát, že o ní mluvím jako o živé bytosti, ale svým způsobem možná je.

Dámy a pánové, rád bych vám představil svou vesmírnou loď!

U.S.S. QUEEN ANNE’S REVENGE

Těžký křižník třídy Galaxy-X

Pomsta v oblasti zvané Vřesoviště
Pokračovat ve čtení Vesmírná loď zrozena z temnoty

Procházím si příspěvky na Instagramu a z ničeho nic si sociální síť usmyslí, že projevuji zájem o sushi. Zajímá mě jediné – proč? Příspěvky na mé hlavní stránce tvoří z větší části memy, kočky a fotky lidí, kteří jsou tak hot, že mi pokaždé při pohledu na ně vyletí tlak až do oblak. Mimo to se tam také najdou rádoby modelingové úlovky těch, které znám a aktivně šmíruji. Absolutně nechápu, proč si algoritmus Instagramu usmyslel, že bych ocenil fotky a videa gurmánů, kteří zažívají orgasmus pokaždé, když strčí do pusy syrovou rybu v rýži.

Co je Sushi

Chytrá tetička Wikipedie nám říká, že sushi je japonská delikatesa. Existuje mnoho druhů, ale nejznámější variantou je syrové rybí maso zabalené v uvařené rýži, které se namáčí do speciální „sušinoko“ omáčky. Ale pozor, milá dítka! Ve vařené rolce rýže se nemusí mačkat jen rybí maso. Naopak místo ryby zde může být zelenina, což ocení hlavně vegetariáni, kteří hrdě brání život zvířat i za cenu nízkého stupně bílkovin. Rovněž zde může být třeba avokádo, losos nebo i kaviár. Ovšem u kaviáru je problém, že to není zrovna levná záležitost. Pokud tedy myslím ten pravý originální kaviár, nikoliv jeho parodii.

Sushi se podává se sójovou omáčkou, wasabi křenem, co vám skvěle protáhne sliznici, a samozřejmě nesmím zapomenout na fakt, že se konzumuje za pomoci hůlek. Ti, kteří neumí jíst hůlkami, mají smůlu. Jestli by se pokusili na sushi vytáhnout vidličku a nůž, urazili by celou japonskou kulturu a několik pokolení jejich předků.

Přesně takto by reagovali všichni, co mají fetiš na hůlky
Pokračovat ve čtení Jak jsem poprvé okusil sushi

Sledováním videí na YouTube o kuriozitách internetu mé pozornosti neunikl youtuber, který se věnoval natáčení videí lidí na ulicích Seattlu. Neptal se na jejich svolení, nijak nereagoval na jejich poznámky a už vůbec jim nevysvětloval, jak bude s videi nakládáno. Pochopitelně mnoho jedinců nebo skupin, které zaznamenal, se chovalo nejistě nebo se snažilo utéct, když zjistili, že jsou nahráváni. Nebylo rovněž výjimkou, že se někdo začal chovat defenzivně či dokonce agresivně. Dodnes není přesně potvrzeno, za jakým účelem byla videa tvořena, nicméně v jednom z videí tvůrce naznačil něco, co po hlubší úvaze vyvolává řadu otázek týkajících se soukromí a bezpečnosti nás všech.

Tento youtuber se přezdíval Surveillance Camera Man a na YouTube působil od roku 2013. Ačkoliv dnes už všechna videa nejsou k dispozici, protože je samotná platforma smazala, i tak lze na internetu najít některá videa, která natočil.

V první části videa je vysvětleno, kdo byl Camera Man (do 3:20)

V jednom z prvních videí na kanále si posvítil na aktivity mladého studenta (pravděpodobně na koleji). Student se zeptal, proč ho nahrává, a Camera Man odpověděl, že o nic nejde. Když student požádal, aby ho přestal natáčet, Camera Man odpověděl, že je snímaný všude: na ulicích, v obchodech, na což student nedokázal odpovědět. Camera Man měl pravdu. Jaký je rozdíl v tom, když někdo pořizuje záznamy svého okolí, včetně osob v porovnání s nahráváním od bezpečnostních kamer, které jsou doslova všude?

Pokračovat ve čtení Jsme neustále sledováni
error: Kopírování je zakázáno!