Po sérii incidentů, které se mi přihodily, a zhlédnutí několika desítek autentických videí paranormálních jevů jsem došel k závěru, že bych měl přehodnotit svůj názor na posmrtný život. Jak se duchové objevují, co rádi dělají a jaké s nimi mám zkušenosti – to se dočtete v tomto článku.
Na duchy a jiné nadpřirozené jevy jsem nikdy moc nevěřil. Vždy jsem si myslel, že vše má své logické nebo vědecké vysvětlení. Ovšem do té doby, než jsem objevil YouTube kanál s názvem „BizzareBub“. Jediný takřka autentický kanál, jehož obsahem jsou paranormální videa, který znám. Strávil jsem hodiny sledováním všech videí na tomto kanále a byl jsem nucen částečně přehodnotit své přesvědčení o tom, že duchové a paranormální jevy neexistují. Také k tomu přispěly svou měrou incidenty, které jsem v průběhu minulých let zažil, ale tehdy jsem jim nepřikládal žádný význam. Dnes vím, že tyto incidenty nebyly jen krátkodobým pomatením mých smyslů, ale něčím víc.
Na základě pozorování záznamů z videokamer, videoreportů z prozkoumávání opuštěných budov v pozdních hodinách nebo sledování videí pořízených za úplně jiným účelem jsem si dokázal udělat svůj obrázek, jací duchové v podstatě jsou. U téměř všech případů jsou behaviorální aspekty duchů takřka stejné.
Jak se duch projevuje?
Jako malé děti jsme si mysleli, že duchové vypadají jako transparentní nehumanoidní bytosti, které se vznášejí podobně jako mráček na obloze. Televize a rodiče nám vštěpovali do hlavy, že jsou přátelští a nic nám neudělají, ačkoliv přirozeně je zde důvod se bát. Představa mít bubáka pod postelí, který vyleze vždy, když usneme nebo jsme otočeni na druhou stranu, není nikdy příjemná. V dospělosti, kdy jsme už vyzrálejší, je tato představa i nadále nesnesitelná. Tato mylná přesvědčení však byla omylem!
Podle videí, která jsem viděl, se přízraky nejčastěji manifestují jako temné stíny, které pozorují živé někde v pozadí a z dohledu. Stydlivě a blesknutím oka se vypaří, kdykoliv mohou být spatřeny. Také jsem viděl bledé bytosti, jež měly podivně znetvořený obličej, nebo naopak obličej neměly žádný. Nejvíce mě vyděsil pohled na vysokého „Ježíše“, který okupoval kuchyni v jedné domácnosti.
Za žádných okolností si ale nepřejte setkání s tzv. skinwalkerem. Skinwalker má být údajně čaroděj nebo čarodějka v těle určitého zvířete. Jsem přesvědčený, že i duchové se mohou proměnit ve zvíře, nebo jen předstírat zvířecí zvuky a přitom i nadále vypadat jako znetvořený člověk. Podívejte se na záznam, ve kterém žena zachytila podivnou hlavu, která vydávala kočičí zvuky v naději, že žena otevře dveře a pozve ji tím k sobě domů.
Malé holčičky (i kluci) si rády hrají s panenkami. Češou jim vlásky, pořádají čajové dýchánky, seznamují je s dalšími panenkami. Na představivosti není nic špatného. Problém nastává, když se panenky začnou samy od sebe hýbat, i přestože v sobě nemají zabudované mechanické součásti. Sledováním videí paranormálních aktivit, a to nejen na kanále BizzareBub, jsem zjistil, že panenky a sochy mohou být dalšími nástroji, jak se manifestovat.
Schopnosti přízraků jsou velice omezené. Kromě nepatřičného sledování živých lidí nebo stání několik minut až hodin na jednom místě se baví shazováním věcí – což je jasná známka poltergeista – nebo hraním si s dveřmi. Mohou až agresivně bušit na dveře, mohou je neustále otevírat a zavírat či s nimi třískat.
Pokud se vám někdy něco takového přihodí a vy přes kukátko nebo prosklené tabulky neuvidíte na druhé straně nikoho, za žádnou cenu dveře neotevírejte. Toto je první a nejdůležitější pravidlo, které si v tomto případě musíte pamatovat. Pokuste se potřebu otevřít dveře ignorovat. Nasaďte si sluchátka nebo zesilte hudbu v pokoji a nijak nereagujte na dveře, které odolávají útoku neviditelné bytosti. V případě, že byste dveře otevřeli, nevědomky byste tak pozvali – ať už to bylo cokoliv – k sobě domů. Následně by bylo opravdu obtížné bytost vykázat. Nejsnazším řešením by pak bylo se odstěhovat. To by vám ale i tak nedalo garanci, že vás nechtěná entita nenásleduje.
Lidské oko nezachytí vše
Díky všem digitálním záznamům a fotografiím nebylo těžké dojít k závěru, že lidské oko a smysly nezachytí naprosto vše. Z nutkavého pocitu experimentovat, a hlavně ze zvědavosti, jsem si pořídil bezpečnostní kameru, kterou jsem měl v úmyslu umístit do pokoje domu, kde dříve žila má babička s dědou. Moji rodiče se z nějakého důvodu rozhodli, že urny předků ponechají v tomto domě, namísto toho, aby byly na hřbitově.
Tento plán, který spočíval v tom, že položím kameru do pokoje a nechám ji nahrávat 24 hodin denně, selhal v okamžiku, kdy jsem zjistil, že pro její funkčnost je třeba mít k dispozici Wi-Fi bezdrátové připojení. Naneštěstí v domě internetové připojení není a nikdy nebylo. Mohl jsem kameru připojit na hotspot, ale svůj telefon potřebuji na denní bázi. Experiment tedy skončil dříve, než začal.
Kamera nyní chrání svého majitele – mě – a byt. Občas, když jsem v práci, dostanu na telefon podivné hlášení, že se u mě doma něco pohnulo. Po zhlédnutí záznamu se vždy dopátrám k závěru, že se lehce změnilo denní světlo. Kromě víkendů nechávám kameru zachytávat jakýkoliv pohyb. Dbám přitom také na to, aby v noci byla aktivní neustále. Díky mé chytré asistence Alexis, která kameru zapíná, jsem si jistý, že nikdy nezapomenu přístroj aktivovat.
Bezpečnostní kamera není jediné zařízení, které dokáže zachytit to, co lidské oko nedokáže. Fotoaparáty v mobilních telefonech, digitální foťáky, dětské monitory – na záznamech z těchto přístrojů můžete kdykoliv objevit něco, z čeho se vám zježí vlasy na hlavě. Stačí dávat jen dobrý pozor a sledovat každý detail záznamu.
Proč tomu tak je?
Hledal jsem potenciální vysvětlení, v čem se kamera liší od našeho oka. Pakliže jsem to správně pochopil, elektronická kamera má daleko lepší a konstantní rozlišení, nabízí větší dynamický rozsah a trpí mnohem méně chromatickou aberací, což je běžný problém čoček, ke kterému dochází, když jsou barvy nesprávně lámány (ohýbány) čočkou. To má za následek nesoulad v ohnisku, kde se barvy nekombinují tak, jak by měly.
Jednoduše řečeno, samotné oko neustále skenuje prostor kolem sebe ve vysokém rozlišení, aby mozek mohl vytvořit obraz toho, co ho obklopuje.
Spirituální tabulka není hra!
Slyšeli jste někdy o tzv. „ouija“ tabulce? Rovněž se jí říká spirituální tabulka. Jedná se o dřevěnou desku s planžetou, která má sloužit jako společenská hra a zároveň jako spirituální pomůcka. Na povrchu desky jsou vyznačena písmena a číslice, slova „ano“ a „ne“ a slovo „sbohem“ v dolní části. Pomocí planžety ve tvaru slzy se dva a více lidí pohybují po desce v domnění, že takto s nimi navazuje kontakt vyvolaný duch.
Bohužel až příliš mnoho lidí si neuvědomuje, že tabulka není jen neškodná hra, ale i prokletí, které se s nimi může táhnout velice dlouho. Existuje neskutečné množství příběhů o tom, jak lidem tabulka spíše uškodila než pomohla. A proč? Ke spirituální tabulce by se mělo přistupovat s respektem k duchovnu, a především je nutné si nastudovat několik pravidel, což je často opomíjeno. Právě tak dochází k nechtěným incidentům, jež lidi vystraší do morku kostí.
O jaká pravidla jde?
- Vyvolávání duchů by nikdy nemělo být prováděno jedním člověkem. Ouija tabulka je oficiálně brána jako společenská hra. Z tohoto důvodu se toho držte. Hrajte v minimálně dvou lidech a maximálně deseti. Nikdy se neúčastněte hry, pokud je vám to nepříjemné, prostě nechcete, jste nemocní nebo nějak zranitelní. Vždy hrajte jen s lidmi, kterým důvěřujete.
- Výběr místa, kde budete hrát, je klíčový. Za žádných okolností nikdy nehrajte u sebe doma. Důvod asi nemusím zmiňovat. Vyberte si neutrální místo, které před začátkem seance připravte. Očistěte prostor vonnou tyčinkou nebo kadidlem a zapalte svíčky. V případě, že budete navazovat seanci venku, vytvořte ohniště – to pak můžete použít ke spálení tabulky.
- Podobně jako upíři jsou alergičtí na česnek, každý účastník by se měl chránit před případnou negativní energií. Měl by mít na sobě amulet nebo talisman.
- Všichni účastníci hry by měli sedět kolem desky. Oběma rukama by se měli planžety jemně dotýkat ukazovákem a prostředníkem.
- Všichni myslete na jednoho ducha, kterého chcete přivolat, a snažte se udržet koncentraci. Nemluvte přes sebe, nevytvářejte chaos a držte se jediného cíle.
- V okamžiku, kdy navážete kontakt, pokládejte přímé a jednoduché otázky. Nikdy se neptejte na nesmyslné nebo nelogické věci a berte seanci se vší vážností. Rovněž byste neměli pokládat otázky osobního charakteru – mohly by způsobit nechtěné konflikty mezi účastníky.
- Zásadním pravidlem je po ukončení seance ducha odvolat. V opačném případě by vás mohl sledovat a strašit, což si nikdo nepřeje. Jakmile si budete přát seanci ukončit, rozlučte se s ním slovem „Sbohem“ a planžetu přeneste na stejnojmenné slovo nebo na „Good bye“. Místnost je pak třeba vyčistit bílou šalvějí a desku zakrýt, uzavřít a schovat. Nikdy ji nenechávejte volně položenou v místnosti. Pakliže se jí chcete zbavit, nevyhazujte ji do odpadkového koše – mohla by se vrátit. Použijte například oheň a spalte ji. Tím se desky nadobro zbavíte.
Mohu-li být upřímný, jsem si jistý, že ouija není žádná hra, ale spojení s mrtvými a démony. Při neopatrném používání můžete na sebe vypustit něco, čeho budete v budoucnu litovat. Můj názor na lidi, kteří si myslí, že jde o nevinnou hru, která jim nemůže nijak ublížit, je zcela negativní. Opravdu chcete dopadnout jako traumatizovaní jedinci – podobně jako lidé v následujících příbězích?
Dítě, které nikdy neopustilo dům
Suzy Somori bydlí ve velkém domě, který byl údajně postaven v roce 1902. Po neobvyklé události, která se v domě stala její neteři, byla nucena zapátrat do historie domu. Suzy nalezla starou fotografii z roku 1916. V tomto roce žila v domě šestičlenná rodina. Všichni členové, kromě jejich pětiletého nebo šestiletého syna Gilberta, jsou vyobrazeni na fotografii. Není přesně známo, proč na ní není i on se zbytkem své rodiny, a naopak je zavřený ve svém pokoji. Suzy se domnívá, že mu rodina něco ošklivého udělala.
Právě v jeho bývalém pokoji je na zdi malba slunce jménem Gilbert, které se usmívá a má piercing. Suzy si všimla, že její neteř si s touto malbou povídá – ba co víc, že se snaží něco dostat zpod podlahy. Když ji Suzy jednoho dne konfrontovala a ptala se jí na otázky ohledně slunce Gilberta, odpověděla jí, že si myslí, že Gilbert je muž, který v domě žil před nimi. Gilbert má být rovněž hrubý a neteři nakázal, aby se nemodlila.
Jednoho dne, když neteř odešla spát, Suzy a její bratr vstoupili do pokoje a snažili se zjistit, co se její neteř snažila získat zpod podlahy. To, co objevili, je oba šokovalo. Vyloupli kus plaňky v podlaze a pod elektrickými rozvody objevili ouija tabulku, která měla na sobě stejnou malbu slunce jako ta na zdi.
Nepovedená oslava nového roku
Kamilka a její přátelé se rozhodli, že si ozvláštní konec roku 2022 tím, že zkusí vyvolat duchy prostřednictvím ouija tabulky v domě, ve kterém kdysi žila kanibalistická rodina. Věřili, že se jim podaří přivolat duše kanibalistické rodiny a jejich obětí. Pokus se jim zčásti povedl – nikoliv zrovna tak, jak si představovali.
Kamilčino tělo posedl zlý démon a ona se začala chovat divoce a nevyzpytatelně. Zabarikádovala se v pokoji a vydávala nepříjemné zvuky. Na místo přijela policie poté, co sousedka ohlásila podivné zvuky z onoho domu. Policejní oddíl Kamilku dostal z pokoje i domu a ona byla převezena do nemocnice.
Testy prokázaly, že v jejím těle nebyly žádné toxické látky, které by mohly způsobovat toto chování. Psychotesty také nic neprokázaly.
Znuděný poltergeist
YouTuber nahrával svým telefonem trailer k filmu Simpsonovi ve filmu, když v tom za sebou pocítil něčí přítomnost. Kameru odvrátil od monitoru počítače a zaměřil ji na něco, co vypadalo jako aktivita poltergeista v pokoji. Poltergeist se zřejmě nudil, nebo na sebe chtěl přitáhnout pozornost tím, že začal shazovat oblečení, prozkoumávat obsah odpadkového koše a hrát si s háčkem na boxovacím pytli.
Ze strachu a paniky YouTuber vyrazil ze svého pokoje a nahrávání ukončil. Nutno dodat, že v jeho pokoji se nacházela volně opřená ouija tabulka. Není proto žádným překvapením, že se tento incident mohl stát.
Ať už jste si s tabulkou hráli nebo ne, osobně věřím, že duchové i jiné paranormální jevy se dějí na místech, kde se v minulosti něco ošklivého stalo. Nemuselo to být před pár měsíci nebo několika lety. Něco odporného se mohlo stát daleko v minulosti – lze počítat desítky, možná stovky let. Chci věřit, že duch by na Zemi nebloudil bezdůvodně. Může i nadále pobývat v domě, ve kterém byl jeho život předčasně ukončen. Nebo tam, kde měl před svým náhlým skonáním nevyřešené záležitosti.
Démoni naopak rádi působí chaos v místech, kde se mohly v minulosti konat satanistické rituály nebo obřady s krvavými obětmi. Chci věřit, že zjevení a chaos, které za sebou zanechávají, mají nějaké logické vysvětlení. Jak jsem však zmiňoval na začátku – některé věci zkrátka nelze vysvětlit, a tak se s tímto faktem budu muset smířit.
Přiznám se, že mám v této oblasti také pár zážitků. Navzdory tomu, jak byly traumatizující – zvlášť v době, kdy jsem byl malý kluk – si na ně dodnes pamatuji. Mysl má obvykle tendenci vytěsňovat špatné vzpomínky. U mě je to naopak. Na traumatizující události si pamatuji nejlépe.
Strýc, který se přišel podívat na synovce, jak roste
Vzpomínám si, že v roce 2009 – dva roky poté, co má teta zemřela – jsme s rodiči a bratrem byli v domě, kde dříve bydlela. Bratr se díval na televizi, táta uklízel auto v garáži, matka vařila oběd a já uklízel dům. Byl jsem zrovna v pokoji, kde měla teta ve skříni uloženou urnu mého strýce, který bohužel zemřel pár dní poté, co jsem se narodil. Před svým skonáním mě ještě stačil pochovat. Urna tam stále byla.
V pokoji, který mi matka přiřadila, jsem se necítil příliš dobře. Vyndával jsem něco z jiné skříňky, když jsem najednou za sebou ucítil náhlý chlad a silný pocit, že za mnou někdo stojí a sleduje mě. Prudce jsem se otočil, ale nikdo za mnou nebyl. I tak jsem se toho nepříjemného pocitu nemohl několik dalších minut zbavit. Podotýkám, že v celém domě se tehdy topilo – ve všech pokojích bylo příjemně teplo.
Vzhledem k urně ve skříni jsem došel k závěru, že stín, který se za mnou potenciálně manifestoval, musel být můj strýc.
Noční návštěva
O rok později rodiče a bratr v domě spali. Já jsem byl tehdy u babičky, ale na vyprávění této příhody od mého bratra nikdy nezapomenu. Zvláště když k tomu přidáme fakt, že se tento incident přihodil ve stejném pokoji jako má vlastní příhoda.
Bratr mi říkal, že spal na pohovce zády ke dveřím a ke skříni, ve které i nadále byla urna našeho strýce. I přestože se celou noc topilo, vzbudila ho prudká zima a zvuky, jež mi nedokázal přesně popsat. Cítil, že za ním někdo stojí a pozoruje ho. Bál se otočit a podívat se, a tak se snažil tento pocit ignorovat a znovu usnout. Prý to bylo velmi obtížné.
Nedivil jsem se mu. Dokážu si představit, že usnout s pocitem, že někdo stojí za zády, pozoruje vás a není jasné, jaké má entita záměry, může být vysoce nepříjemné. Podobně jako to bylo u mě, nebylo těžké si dát dohromady, že to mohl být opět náš strýc.
Duch přišel zkontrolovat, jak je nakládáno s kuchyní
Přesně nevím, v jakém roce se tato událost odehrála. Vím však, že to bylo o něco později než předchozí dva případy. Tentokrát se jedná o příběh mé matky. Tato událost se – jak jinak – stala ve stejném domě, ale až tehdy, kdy byla urna strýce uložena do hrobu na hřbitově vzdáleném přes deset kilometrů.
Matka vařila v kuchyni. Byla otočená ke kuchyňské lince a za zády měla kulatý jídelní stůl se čtyřmi židlemi. Teta měla kdysi své místo na „šesti hodinách“ stolu při pohledu od kuchyňské linky. V momentě, kdy matka něco krájela, pocítila něčí přítomnost za svými zády. Nejednalo se o nikoho z nás – tedy mě, bratra ani tátu. My tři jsme byli každý v jiné části domu. Matka měla silný pocit, že u stolu na svém místě sedí teta a sleduje ji, jak vaří.
Bohužel má matka není zrovna vynikající kuchařka. Teta naopak byla profík ve svém oboru. Ráda experimentovala a z její trouby vycházela věhlasná jídla a dortíky. Dodnes si pamatuji, jak její jídla byla vynikající. Matka se dodnes pokouší napodobit její legendární recept na toasty, které se nám všem vryly do paměti. Mně osobně se to párkrát takřka povedlo, ale nikdy to nebylo ono.
Překvapilo ji, že když se otočila, nikdo u stolu nebyl. Ale kromě táty – u kterého se popravdě domnívám, že určitě něco zatajil, neboť v domě mnohokrát sám přespával – jsme všichni zažili stejný pocit. To už nemohla být náhoda. Dokonce i náš pes občas něco vycítil a bezdůvodně štěkal.
Bezpečák ze záhrobí
Následující příhoda se mi samotnému stala relativně nedávno – přesněji řečeno v červnu 2023. Bylo krátce před půlnocí a já jsem nemohl usnout. Cítil jsem potřebu se nadýchat čerstvého vzduchu, a tak jsem vstal z postele a šel na balkón. Teplota byla příjemná. Nebylo příliš horko ani moc zima.
Díval jsem se na oblohu, a pak jsem si všiml podivného temného stínu, který se nacházel u branky vedle hlavní brány pro vjezd aut do dvora. První, čeho jsem si všiml, bylo, že tento stín měl humanoidní postavu. Ihned jsem si vybavil všechna videa z kanálu BizzareBub. Popadl jsem telefon, který jsem měl naštěstí u sebe, a stín vyfotil. Věděl jsem, že by mi nikdo nevěřil, že jsem viděl ducha.
Napadlo mě také, co když je to stín nějakého člověka poblíž? Rozhlédl jsem se, jak jen to šlo, aniž bych se musel přehoupnout přes zábradlí – ale nikde nikdo nebyl. Pytel nebo cokoliv jiného by těžko mělo takový tvar. A stromek by jen obtížně vyrostl tak rychle, a ještě na tak nelogickém místě.
Zhrozil jsem se, a jakmile jsem měl fotku uloženou, vrátil jsem se do svého bytu a zavřel dveře balkónu. Zhruba deset minut jsem seděl na pohovce a snažil se zpracovat, co jsem vlastně viděl. Po deseti minutách jsem nalezl odvahu se tam podívat ještě jednou. Otevřel jsem dveře a opatrně se podíval, jestli tam tento stín i nadále je. Naštěstí zmizel, což potvrzuje fakt, že to nebyl neživý objekt.
Dodnes si nejsem jistý, co to bylo, ale pokaždé, když ponocuji a dívám se ven na hvězdy, nikdy neopomenu zkontrolovat i naši branku.
Na závěr…
Duchové a další nadpřirozené jevy by se neměly podceňovat. Jsem toho názoru, že by se na téma nadpřirozena a mrtvých neměly dělat žádné vtipy ani výzvy. Zahrnuje to i krátkozraké používání spirituální tabulky bez předchozího nastudování pravidel a jejich striktního dodržování. Rozhodně také netvrdím, že naprosto a zcela věřím autenticitě výše uvedených videí z YouTube kanálu BizarreBub. Mnoho videí, nejen z tohoto kanálu, může být zinscenovaných. Přijde mi však zvláštní, že některé prvky mají takřka všechna paranormální videa stejné. Jsem přesvědčen, že se skutečně něco děje za hranicí našeho vnímání. Je proto důležité mít otevřenou mysl.