Hodně se snažím vyhýbat se diskuzím na téma politika. Vím, že jakákoliv debata na toto téma vždy proběhne a skončí ve velice nepříjemném, až nepřátelském duchu. Pochopitelně má každý své názory a postoje a já se je snažím respektovat. Narozdíl od ostatních na sociálních sítích, se kterými jsem měl to potěšení se virtuálně setkat, já dokážu vycítit, kdy se konverzace začíná vymykat z rukou, a proto se pokaždé stáhnu. Nestojím o zbytečné konfrontace. Je mi nepříjemné se s někým hádat jen kvůli odlišným názorům. Pokud však jde o politiku, přijdu si jako v jakési bitvě na ostří nože.
Opět se ukázalo, kdo se nechal opít rohlíkem
A je po volbách! Občané České republiky si během 3. a 4. října odhlasovali, že nám po následující čtyři roky bude opět kralovat pan Andrej Babiš. Očividně se občané, zvláště senioři, cítí daleko lépe, když jim vládne bývalý StB agent, který vystupoval pod krycím jménem Bureš. Zvláštní je v tomto případě to, že tito občané si nejvíce stěžují na našeho prezidenta, pana Petra Pavla, že byl také součástí komunistické státní bezpečnosti, ale narozdíl od Andreje Babiše se prezident Pavel omluvil a opakovaně zdůraznil, že tehdy neměl na vybranou.
Zřejmě po následující roky budou tito občané spát daleko lépe, když vědí, že byl Babiš zapojen do hromady kauz, je trestně stíhaný, unesl svého syna na Krym, je notorický lhář a jak se občas dívám na jeho proslovy, tak i dost neprofesionální.
Někdo by mohl říct, že inteligence většiny našeho národa je na podobném stupni jako inteligence amerických republikánů, kteří si zvolili odsouzeného zločince, pedofila, rasistu a xenofoba za svého prezidenta, který jim doslova každý den ničí život.
Domnívám se, že je zřejmé, jaký je můj osobní postoj vůči našemu staronovému premiérovi a celé straně ANO. Nejsem šťastný, že se opět chopil moci. Rozhodně se mi také nelíbí, že Babiš díky svému lhaní a politickému bulení přesvědčil takřka celé Česko, aby ho zvolilo zpět k moci. Moc rád bych prohlásil, že ho z větší části volili pouze sobečtí senioři z příslibu vyššího důchodu na úkor budoucnosti mladých a pár koblih, ale bohužel tomu tak není. Na sociálních sítích, jak na Facebooku, TikToku i Threads si čtu, že i valná část mladé populace ho také volila. Samozřejmě bych se zase rád vrátil k tomu, že každý má svůj názor a svůj pohled na různé politické strany, nicméně je tu jedno malé ale…
Neznalost nezná mezí
Krátce po skončení voleb jsem si psal s kamarádkou o tom, koho volila. Dozvěděl jsem se, že se v politice nevyzná, a tudíž volila stranu, kterou volila její kamarádka, aniž by si prostudovala jejich program. I když se nejednalo o stranu ANO, ve vší úctě k ní, tento přístup mi nepřijde zrovna fajn. Slepě hlasovat pro náhodnou stranu, aniž bych si prostudoval, co samotná strana reprezentuje, jen kvůli tomu, že pro ni hlasoval můj kamarád nebo kamarádka, je pro mě samotného nemyslitelné. Netvrdím, že se sám vyznám v politice; nedělám ze sebe profesionála, ale myslím si, že je dobré mít alespoň základní přehled o zákonodárcích, kteří řídí nebo chtějí řídit naši zemi.
U voleb by mělo být testováno IQ
Ano, je to venku! Skutečně si myslím, že u jakýchkoliv voleb týkajících se našeho státu by měla být testována inteligence občanů. Tací, kteří by nesplnili dostatečný počet bodů na IQ testech, by měli být z volebních sálů vykázáni. Račte mě ukamenovat!
Proč si to myslím?
Jelikož nechodím do společnosti a nevím, co si povídají chlapi a ženy v hospodách, nedovedu si představit účastnit se debat tam venku mimo internet. Vše, co vidím, je na internetu – na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že na internetu je každý hrdina, sledoval jsem (a stále sleduji) komentáře pod příspěvky na různých sítích, nebo komentáře v diskuzních fórech na zpravodajských webech. Občas je to fakt síla!
Líná seniorka
Na Facebooku jsem viděl přesdílený příspěvek od paní Ivany o tom, že neví, jak se volí. Přiložené instrukce nechtěla číst, a proto se domnívala, že jí lidé ve skupině města, kde se nachází, pomohou. Popravdě, malinko mě šokovalo, když jsem se podíval na její profilovou fotku a zjistil, že navzdory jejímu seniorskému věku patrně asi nikdy nevolila.
Žijeme v iluzi
Jakmile volby skončily, na TikToku se mi objevil příspěvek od mladé holčiny, která vyjadřovala svou frustraci nad výsledkem voleb. Plně jsem s ní sympatizoval. Podíval jsem se do komentářů pod videem s vědomím, že uvidím samé nenávistné projevy, a měl jsem pravdu. Co jsem ale nečekal, bylo to, že objevím komentář od jakéhosi pána postaršího věku, podle profilovky, který si myslí, že nežijeme v demokratické společnosti.
Překvapivě začal nadávat jiné diskutérce a kázat, že mladá generace nemá o ničem ani páru. Tento typ komentářů od starších lidí vídám nyní hodně často. Očividně si muži a ženy postaršího věku nebo senioři myslí, že mladá generace ničemu nerozumí, že nemají zkušenosti a tyto argumenty využívají jako zbraň na podporu svých nenávistných projevů.
Mám dvě otázky: Jak mladá generace může získat zkušenosti, když jim nikdo nedá šanci? A jak mladí lidé mají být respektující ke starším, když jim nikdo nedává vhodný příklad?
Respekt není automatický – respekt se zasluhuje!
Já na ně s chlebem, oni na mě s kamenem
Po vyhlášení výsledků voleb jsem reagoval na Facebooku ve skupině našeho města na další frustraci naštvaného jedince. S respektem a především bez urážek jsem vyjádřil svůj postoj nad výhrou pana Babiše a vyjádřil se k budoucímu zadlužení země jen kvůli pár stovkám, které politické hnutí ANO v budoucnu nepochybně zvýší všem seniorům na úkor budoucnosti mladých lidí. Nemusel jsem dlouho čekat a byl jsem zaplaven notifikacemi o komentářích naštvaných důchodců, že si vůbec dovoluji se vyjadřovat k politice, když jsem nic nedokázal, že jsem nic neodpracoval (haha) a že jsem trapný. Tento screenshot je jen malá chuťovka. Objevily se tam daleko horší nadávky. Já je však neberu osobně. Spíš se nad nimi bavím.
Budeš volit mého miláška, jinak si mě nepřej!
Během období plného politických kampaní jsem na sociálních sítích také zaznamenal hromadu příspěvků o tom, že celá rodina bude volit specifickou stranu. Ne že by si to všichni členové rodiny přáli, ale pod výhrůžkou „vůdce“ rodiny. Doteď mám v paměti video, které jsem viděl na TikToku, ve kterém mladý muž nahrával svou babičku, jak si telefonuje s další seniorkou a říkají, že kdo nebude volit pana Babiše, toho pobodá. Bohužel jsem už nebyl schopný toto video dohledat. Je mi jasné, že tuto výhrůžku evidentně nemyslela vážně, ale i tak se nemohu zbavit obavy, že po Česku se najdou lidé, kteří naopak své výhrůžky myslí zcela seriózně.
Vzájemný respekt odjel na dovolenou
Samozřejmě je hlasování naprosto anonymní. Každý si může hlasovat pro svou vybranou stranu a oblíbeného politika. Jistí členové rodiny se o tom ani nemusí dozvědět, pokud se osoba rozhodne o svém výběru mlžit, nebo lhát. To však ale nemění nic na tom, že by se neměl stydět za svůj výběr. Žijeme konec konců ve svobodné zemi, ve které může mít každý svůj názor, není-liž tak?
Haha, jakože ne! Jak jsem zmínil na začátku, politické debaty dokážou rozdmýchat pěkné peklo. Zvlášť, když se sejde skupina neohleduplných lidí, kteří si myslí, že jejich názor je ten jediný správný. Ještě větší efekt to má na internetu, potažmo na sociálních sítích.
Samotné sociální sítě dávají lidem jakousi iluzi anonymity, a proto se z nich stávají udatní bojovníci za své hodnoty, které podle jejich smýšlení musí právoplatně všichni sdílet. Pokaždé, když vidím tato individua v komentářích, musím se ptát, kde je vzájemný respekt? Kde je pochopení pro jiné?
Zlomek komunismu tu s námi stále je
Dovolím si tvrdit, že toto smýšlení vytváří ohromnou paralelu s hodnotami, které sdíleli komunisté. V nejhorší éře, kterou staré Československo zažilo, si všichni museli nechat své rozdílné názory pro sebe, jinak by čelili vězení, ne-li hůř. Všichni se museli přetvařovat, že žijí ten nejlepší život a nic jim nechybí. Všichni museli na veřejnosti sdílet stejné názory a postoje jako měl stát, zatímco v soukromí si museli krýt záda, aby je nikdo neudal. Mohl bych pokračovat ve vysvětlování své pointy, ale myslím, že jsem ji dostatečně vysvětlil.
Když jsem se zmínil o komunismu, hodně mě překvapilo, že se i v dnešní době stále najdou tací, kterým tento režim zásadně chybí, a přejí si ho vší silou obnovit. Podle počtu hlasů, které v letošních volbách volily stranu Stačilo!, což je rebrandovaná KSČM, si skoro 242 tisíc českých občanů přeje návrat do minulého režimu.
Do doby, kdy se stálo na banány, nikdo nemohl vyjádřit svůj názor, nemohlo se svobodně cestovat, lidé byli neustále vystaveni křivé propagandě (nikdy nezapomenu na reklamu o mandelince bramborové) a stát řídil prakticky každý aspekt života všech občanů. Přijde mi, že kdokoliv volil pro tuto stranu, tak zapomněl na historii všech zrůdností, které se odehrály v komunistické a socialistické éře.
Nedokážu však akceptovat fakt, že se v těch 242 tisících lidech našli i mladí lidé – budoucnost národa. Chápu, že většina z nich byli senioři, kteří jsou jednou nohou v hrobě (omlouvám se za ten disrespekt). Tedy, že se jim stýská po oné slavné životní stabilitě, levném bydlení a že se nemuseli takřka o nic starat, pokud drželi pusu a splývali s davem. Ale aby se v této skupině objevili i teenageři, kteří pravděpodobně nedávali pozor na hodinách dějepisu a volili červenou stranu jen tak pro zábavu, to nedokážu zkousnout.
Jděte volit, říkali…
Rád bych se ještě vrátil k samotnému volebnímu období. Během dvou dnů, kdy lidé chodili k urnám, kroužkovali jak smyslů zbavení a házeli své preferované hlasy do úzké černé díry, sociální sítě byly zaplaveny příspěvky typu: „ať už jsi to hodil komukoliv, je dobře, že jsi byl volit“. Sledováním těchto příspěvků jsem se cítil poněkud zmateně.
Byl hlavní cíl pouze rekordní účast, bez ohledu na to, co lidi vlastně volí? Dotyčný mohl dát svůj hlas někomu, kdo se diametrálně liší v názorech a hodnotách. Třeba svým hlasem mohl dotyčný nevědomky ublížit sám sobě, své rodině, svým přátelům.
Dám ukázkový příklad: kluk, který čerstvě dovršil osmnácti let, šel poprvé k volbám bez toho, aniž by si nastudoval volební programy jednotlivých stran. A proč taky? Politika je nuda. Stejně jako například hodiny dějepisu. Kamarád mu poradil, aby hlasoval pro stranu SPD. Klučina poslechl a nevědomky tím ublížil svému bratrovi, který je členem LGBTQ+ skupiny. A protože strana SPD nenávidí duhové lidi o něco méně než lidi odlišné rasy, udělal tím blbost obřího rozměru.
Stále v tomto případě platí tvrzení, že je lepší volit jakoukoliv stranu za cenu toho, že černá díra pozřela další hlas?
Jsou průzkumy podvod?
V předvolebním období, kdy (mnou) neznámá média prováděla obří průzkumy, jsem se dozvídal, jakým stranám dává přednost masivní část Česka. Dost často se tyto výsledky rozcházely. Nikoliv v procentech, ale v samotných preferencích volebních stran. Občas jsem se na tyto průzkumy díval o něco blíže, ale nedopátral jsem se dat typu, kde byly průzkumy prováděny, kdy lidé byli dotazováni nebo kde se průzkum odehrával. Vůbec jsem těmto anketám nevěřil a nevěřím jim dodnes.
Výběr stran byl velký, ale občas bizarní
Musím se přiznat, že když mi do kaslíku přišla obálka obsahující volební lístky a já si je později prohlížel, malinko jsem se i bavil. Některé politické strany byly tak bizarní, že se mi v hlavě rojily samé otázky.
Absolutně jsem nechápal, jak je možné, že se některé strany dostaly, nebo se snaží dostat do seriózní politiky České republiky, nebo jací lidé se hrdě snaží prezentovat jako profesionálové, co by se rádi dostali k moci. Dovolte mi vypíchnout pár stran, které mi padly do oka svou výstředností.
Rebelové
Rebelové získali mou pozornost tím, jaký si nastavili oficiální název strany pro hlasovací lístky. Nejenže do oficiálního názvu vložili odkaz na jejich web (který pochopitelně na papíře nefunguje), ale také neopomněli k samotnému jménu připsat všech 15 bodů svého programu. Jejich název mi přišel vtipný, že to na lístku vypadalo, jakoby to do webového formuláře vyplňoval technologický antitalent. Mimo jiné také musím zmínit pouhých šest členů strany, přičemž jednomu z nich je pouze 22 let a jinak se jedná o pány, kteří mají méně roků před sebou než za sebou.
Švýcarská demokracie
Podobně jako u Rebelů i zde musel vyplňovat oficiální název strany do webového formuláře někdo, kdo asi chtěl předejít nedorozumění a naopak si přál, aby voliči byli seznámeni s jejich programem přímo na lístku. Při čtení celého názvu jsem si vzpomněl na jedno pravidlo, které jsem si vštípil z doby, kdy jsem dělal redaktora – kratší nadpisy jsou sexy.
Čtení tohoto názvu, podobně jako u Rebelů, byl čistý horor. Oceňuji však, že se zakladatel této strany snažil zaměřit na detaily, a že v názvu nezapomněl zmínit, jak jsou na tom Švýcaři číselně lépe oproti nám. Líbil se mi také fakt, že samotná strana má pouze pět členů, přičemž jednomu z nich je pouhých 21 let, zatímco další čtyři pánové už také mají něco za sebou.
Svoboda a Přímá Demokracie (SPD)
Myslím, že ani nemusím přesně vysvětlovat, proč mi tato strana přijde jako absolutní bizár. SPD z celého srdce nesnáším. Nikoliv pouze kvůli tomu, jaký je jejich představitel, pan Okamura, pokrytec, ale zejména kvůli jejich extremistickému programu.
Hnutí občanů a podnikatelů
Paní Lenka Svobodová je zakladatelkou strany Hnutí občanů a podnikatelů, přičemž je jediný člen této strany. Přijde mi divné se cpát do voleb se stranou, o které nikdo nikdy neslyšel, a která nemá doslova žádné další členy. Jedná se snad o tajný klub paní Svobodové, do kterého ještě nenašla kamarády? Kdo ví…
Stačilo!
Výše jsem se zmiňoval, že nechápu, jak je možné, že v dnešní době se najdou ještě tací, kteří by doslova položili život za návrat komunismu. Jakoby najednou zapomněli, jaké následky tento režim přinesl, kolik lidí přišlo o život a jak moc depresivní bylo žít v Československu.
Když jsem se blíže díval na volební lístek, všiml jsem si, že z většiny se tato strana skládá z lidí, kteří přímo v tomto režimu žili. Možná cítí jen pouhou nostalgii, ale jsem si naprosto jistý, že mnoho lidí by jejich pocity neopětovalo, kdyby se Stačilo! dostalo k moci.
Jsem neskutečně rád, že se během sčítání nedostali na požadovaných pět procent, aby mohli zaujmout místo ve sněmovně. Paní Konečná, představitelka této strany, se také netají tím, že sympatizuje s Ruskem. Kdyby nás Rusko napadlo (což je podle mého názoru pravděpodobnější každým dnem), Stačilo! by se chtělo podrobit Vladimiru Putinovi. Z mé osobní perspektivy se jedná o kolaborantství a potenciálně vlastizradu. Tato možnost je naprosto neakceptovatelná!
Musím se také přiznat, že mi ve výběru poslaneckých klubů chyběla strana pana Cibulky. Nejsem si jistý, jestli kandidoval v jiném kraji, ale já jsem jeho stranu v obálce neměl. Cítil jsem se zklamaně. Cibulkova strana byla dosud zlatým grálem všech poslaneckých voleb.
Koho jsem vlastně volil?
Když jsem svým rodičům u pravidelného sobotního oběda řekl, že jsem hodil svůj hlas panu Hřibovi a dalším členům v klubu Pirátů, z klidného oběda se stalo takové drama, že i Adéla Pulcová by se mohla inspirovat. Jak jinak, můj výběr byl naprosto špatný, byl jsem označen hodně hanlivými termíny, bylo mi řečeno, že můj hlas nic neznamená a že Andrejíček je budoucnost Česka.
Já si však za svou volbou stojím. Jsem neskutečně rád, že se Piráti dostali do sněmovny. Jsem nadšený, že v procentech předběhli extremistické SPD a doufám, že v budoucnu dostojí svého slova zlepšit život nejen mladým lidem, ale všem, kteří záměrně i nezáměrně nechtějí zlepšovat prostředí a společnost kolem sebe.
Volební program Pirátů mi ze všech sedí nejvíce. Dokonce i volební kalkulačky na několika internetových stránkách potvrdily mou preferenci. Na druhém místě jsem měl politickou stranu STAN (Starostové a nezávislí). Absolutně nechápu, proč je tolik nenávisti kolem pana Rakušana. Sleduji jeho práci už hodně dlouho, abych si o něm dokázal udělat svůj obrázek, a přiznám se, že ačkoliv nesouhlasím se všemi jeho názory, nebo pár body programu STANu, což je přirozené, pan Rakušan a jeho strana by byla mou jedničkou, kdyby nebyli Piráti.
Pár slov na závěr
Na závěr bych dodal, že to byl tvrdý boj. Uvidí se, s čím se naši noví zákonodárci předvedou. Vzhledem k minulosti pana Babiše a jeho strany, já zůstávám hodně skeptický. Absolutně se mi nezamlouvá potenciální spolupráce s Motoristy a zejména SPD. Vše, oč všichni mohli dosud bojovat, může být v budoucnu ztraceno. Definitivně není dobrým znamením ani to, když má slovenský předseda vlády Robert Fico radost z výhry Andreje Babiše.
Moc bych si přál, aby k sobě všichni byli více respektující a chápající, zejména v otázce politických preferencí, ale to by bylo jako si přát, aby z nebe padaly peníze nebo aby nastal lusknutím prstů světový mír. Také bych si přál, aby lidé v budoucnu během tak důležitých voleb používali mozek, a nenechali se zmanipulovat dezinformacemi, nenávistí nebo přesvědčením, že jeden hlas nic nezmění. Když si toto řekne vícero lidí a nehodí svůj hlas oblíbenému politikovi, hodně to zamává s konečným výsledkem.
Koho jste volili vy? Jste spokojeni s výsledkem voleb?