Domnívám se, že jsem musel být pořádně „delulu“, když jsem si seriózně myslel, že zvládnu současně aktivně pracovat na blogu, streamovat na Twitchi a do toho tvořit videa na YouTube. Dosud jsem se tak nějak držel pravidelného streamování. Snažil jsem se každou neděli, středu a pátek hrát hry, komunikovat s obecenstvem, občas pouštět zajímavá videa a reagovat na ně. Bohužel po incidentu, který se stal relativně nedávno, mám nyní o sobě pochyby, jestli má cenu pokračovat. Samozřejmě mám i další důvody, proč bych měl streamování zabalit, ale na druhou stranu mě to baví, i když v tom nijak nevynikám oproti jiným streamerům.
Vždycky mě spíš bavilo psát texty než v reálném čase komunikovat s publikem, které ani neznám. Ačkoliv to může znít jako známka schizofrenie, psaní se hodně podobá povídání si sám se sebou. Vím, co chci sdělit, a případně mám možnost celou myšlenku kompletně přepsat, dokud mi nevyzní přesně tak, jak si přeji. Při streamování taková možnost není. Když řeknu něco hloupého, už to nejde smazat.
Největším důvodem, proč mám nyní o sobě pochyby, jsou bezpochyby potenciální konflikty s lidmi. Sám jsem se při mnoha příležitostech přesvědčil, že v internetovém světě se nedá nikomu věřit. Nic není růžové, jak se zdá. Jeden takový incident jsem zažil nedávno, přesněji v posledním červnovém týdnu 2025.
Návštěva, která změnila všechno
Domluvil jsem se s dlouholetým kamarádem, že ho po delší době přijdu navštívit do Plzně, abychom si mohli pokecat, zavzpomínat na staré časy, a především abych mu mohl nabídnout svou společnost, vzhledem k tomu, že procházel těžkým obdobím.
Zároveň jsem se chtěl setkat se svou kamarádkou, kterou jsem neviděl od konce základní školy. Naše současná životní situace je takřka identická a oba si momentálně procházíme podobnými problémy. Mimo to si velice dobře rozumíme, proto jí bezmezně věřím i na tu vzdálenost.
Třetí a poslední osoba, kterou jsem v Plzni chtěl navštívit, byla jedna streamerka, ke které jsem dost často chodil na streamy a poměrně dobře jsme si rozuměli. Tato streamerka se věnuje převážně kreslení, tvoření a občas hraní her. Velice často veřejně sdělovala, kde pracuje, a občas jsem měl pocit, že obchod, ve kterém dělá, i propaguje. Svým výletem jsem chtěl zabít tři mouchy jednou ranou, ale nakonec jsem zabil jen jednu mouchu.
Když jsem přijel vlakem do Plzně, měl jsem nějaký čas pro sebe. Můj kamarád byl na pracovní schůzce, a tak mi nezbývalo nic jiného než se po městě projít. Udělal jsem si nějaké fotky, selfíčka a procházel obchody. Předtím než jsem se vydal ke kamarádovi domů, chtěl jsem mu koupit nějaký dárek na povzbuzenou. Sám mi to neřekl, ale moc dobře jsem tušil, co se v jeho životě tak hrozného stalo.
Dostal jsem skvělý nápad, že bych mu mohl něco koupit z obchodu, kde pracuje tato streamerka. Při několika příležitostech jsem jí na streamech naznačil, že bych ji mohl navštívit. Šel jsem do obchodu, kde pracuje, s vidinou, že ji alespoň pozdravím, protože na plnohodnotný pokec jsem sám neměl čas a ji jsem nechtěl zdržovat při práci.
Nakonec jsem zjistil od její kolegyně, že měla volno. Samozřejmě mě to mrzelo, ale alespoň jsem koupil dvoje samolepky. Jedny samolepky s kočkami pro kamaráda a druhé samolepky se samojedy pro kamarádku. Byl jsem hodně překvapený, když jsem musel dohromady zaplatit 180 korun pouze za samolepky. Tolik peněz za tak běžnou věc jsem ještě nikdy nevyhodil, ale byl jsem šťastný, že mám alespoň nějaký dárek. Když jsem odcházel, poprosil jsem její kolegyni, aby ji ode mě pozdravovala. Odcházel jsem z obchodu s pocitem, že jsem udělal hezké gesto.
Jelikož mi kamarádka dala košem, celý zbytek odpoledne jsem strávil u kamaráda. Pokecali jsme. Já mu pomohl nainstalovat novou klimatizaci. On mi dal svou starou grafickou kartu, abych si mohl vylepšit počítač a zlepšit své streamování, a já ho na oplátku pozval na večeři. Večer jsem jel domů.
Paní průvodčí mě kecala
Paní průvodčí mi ve vlaku pověděla, že abych se dostal do svého města, musím místo vlaku v přestupním městě nasednout na bus. Vlak dojel do města, kde jsem měl přestoupit, a štrádoval jsem si to na autobusové nádraží. Pana řidiče jsem se zeptal, jestli jede do mého města, ale odpověděl mi, že vůbec ne. Poradil mi, abych okamžitě upaloval zpátky na vlakové nádraží. Utíkal jsem zpět, a když jsem konečně dorazil, sledoval jsem, jak se vlak ztrácí do pozadí.
Vytáhl jsem telefon a hledal alternativní spoj. Našel jsem poslední, ale to znamenalo, že jsem musel v tomto městě, které po večerech není zrovna bezpečné, utíkat přes kilometr na autobusovou zastávku na opačné straně města a pak jet do Prahy.
Nakonec jsem to stihl s časovou rezervou, ale když jsem utíkal přes temné a potenciálně nebezpečné uličky města s batohem na zádech a igelitkou obsahující drahou grafickou kartu, necítil jsem se zrovna komfortně.
Jel jsem busem do Prahy, kde jsem měl ani ne minutu na přestup na poslední spoj do mého města. Vše nakonec dobře dopadlo a já se celý vyčerpaný dostal domů krátce po půlnoci.
Co mě vůbec nenapadlo, bylo to, že o den později mě bude čekat nemilé překvapení…
Šok z ostrakizace a pokrytectví
O den později jsem si na telefonu otevřel Discord a zjistil jsem, že jsem byl bez jakéhokoliv důvodu odebrán ze serveru, kde byla mimo jiné i ona zmiňovaná umělecká streamerka. Napsal jsem administrátorovi serveru a požádal ho o vysvětlení.
Nemusel jsem dlouho čekat na odpověď. Její přítel, který na serveru dělá moderátora, mě zabanoval s velice agresivním vzkazem, který „vůbec“ nebyl osobní a „vůbec“ v něm nezazněla hodně ošklivá slova příliš žárlivého muže (sarkasmus).
Chvíli jsem si potom ještě s administrátorem serveru, který mi mimochodem hodně pomohl v mé snaze streamovat, povídal a zjistil jsem, že bylo hodně přes čáru streamerku navštívit v obchodě bez jakéhokoliv ohlášení, že nejsme kamarádi, a proto jsem dostal ban.
Samozřejmě jsem se začal bránit: nechápal jsem logiku, jak mohu dostat ban, když jsem byl technicky zákazník obchodu, a ještě jsem dodal, že streamerka sama kolikrát sdělovala název svého pracoviště ve svých živých vysíláních.
Dostal jsem vysvětlení, že se tohle nedělá, a pokud jsem potřeboval něco koupit z daného obchodu, mohl jsem si koupit online, a že tento typ obchodu není jediný v blízkosti.
Administrátor také nezapomněl naznačit, že pokud bych se ukázal tímto stylem u něj v práci, dostal bych nakládačku. V tomto případě bych se u něj nemohl ukázat, protože on pracuje v kanceláři, nedělá v obchodě a navíc nikde nesděluje, kde přesně dělá. Chrání si své soukromí, což naprosto respektuji a plně podporuji. V kontrastu se streamerkou, která doslova zmiňovala při mnoha příležitostech přesný název obchodu, kde pracuje, je administrátor pravý opak.
Rovněž doplnil, že se domníval, že jsem musel jet do Plzně jen kvůli této slečně, a že jsem musel mít postranní úmysly. Instantně jsem mu napsal, že tak to rozhodně nebylo. Chtěl jsem jen zabít tři mouchy jednou ranou, ale zřejmě mou odpověď neakceptoval, nebo mi nevěřil. Ke konci celé konverzace jsem se dozvěděl, že ban jsem nedostal jen kvůli tomuto incidentu, ale že jsem prý divný a hrůzný.
Přišlo mi hodně neférové, že má o mně takové mínění, zvláště když jsme se půl roku bavili jako internetoví kamarádi, on byl vždycky rád, když jsem k němu přišel na stream a aktivně jsem se zapojoval do konverzací, a najednou jsem zjistil, že jsem divný.
Konverzaci jsem ukončil tak, že jsem mu napsal, že naprosto chápu, co jsem udělal, a že mě celá věc mrzí. Z perspektivy streamerky chápu její reakci, a ačkoliv já osobně bych byl rád, kdyby mě někdo z mého publika takto navštívil v práci a pozdravil mě, byl bych naopak rád, ale respektuji její současnou averzi vůči mně.
Omluvil jsem se, uznal jsem, že jsem přešlápl hranici, a prohlásil jsem, že kdybych se mohl vrátit v čase, abych celému incidentu předešel, udělal bych to. Ale pokud si celou dobu všichni mysleli, včetně administrátora serveru a streamerky, že jsem divný, a nikdy mi nic neřekli, beru to jako jasnou známku přetvařování. Spolu se závěrečným rozloučením a popřáním spousty štěstí ve streamování jsem se také dozvěděl, že překrucuji slova.
Pouhým rozloučením to neskončilo
To, co následovalo, mě zasáhlo nejvíc. Téměř všichni lidé z této skupiny, kteří chodili na mé streamy a se kterými jsem hrál hry, si mě okamžitě zablokovali na sociálních sítích a odhlásili odběr na Twitchi. Nikdo mi nedal jedinou šanci se obhájit. Nikdo se mě nezeptal na mou verzi celého příběhu. Lidé, u kterých jsem si myslel, že jsem si u nich vybudoval důvěru, se ke mně lusknutím prstů otočili zády.
A pak se začaly dít věci, které už byly za hranou. Dozvěděl jsem se, že v soukromých konverzacích (a dokonce i na streamech jiných lidí, kde jsem potají lurkoval) se o mně šíří pomluvy. Jsem označován za „stalkera“ a „psychouše“ a dokonce se spekuluje o podání trestního oznámení nebo právních krocích za potenciální videa z mých streamů, kde tito lidé figurovali, aniž by projevili svůj nesouhlas s pořízováním záznamů.
Všichni, kteří se nějakým způsobem podíleli na mých streamech a se kterými jsem chtěl udělat video na YouTube, mohu ujistit, že žádná taková videa šířit nikde nebudu, neboť nemám jejich souhlas a zůstanou pouze uložená na disku mého počítače.
Co je na všem nejhorší je to nesmírné pokrytectví. Ti samí lidé, kteří mě nyní aktivně ostrakizují, pomlouvají a snaží se mě zabanovat u jiných streamerů, zároveň hovoří o tom, jak jsou moc empatičtí, jak je „cancel culture“ zbytečná a že nevidí důvod k ukončování spolupráce s někým, kdo udělal malý přešlap.
Jejich slova jsou v přímém rozporu s jejich činy, a to mě zraňuje mnohem víc než původní nedorozumění.
Jejich agresi vůči mé osobě považuji za naprosto nepřiměřenou a neúměrnou oproti tomu, co jsem udělal já. Je to nespravedlivé a myslím si, že si nezasloužím takový trest za pouhé nedorozumění, aby se ke mně ostatní, kterým jsem nic neudělal, najednou otočili zády a snažili se mě zablokovat ve všech možných kruzích na Twitchi.
Jaké je pro mě poučení?
Jak jsem již několikrát zmínil, naprosto chápu reakci mladé streamerky. Plně rozumím tomu, proč si mě všude na sociálních sítích zablokovala. Mrzí mě to a ještě jednou se omlouvám. Překročil jsem hranici a tato zkušenost mě naučila, že hranice mezi online a offline světem je velice křehká. Je hodně důležité být opatrný a zejména klást větší důraz na komunikaci.
Pak je tady důvěra – v online komunitách je budování důvěry sice o malinko snazší než v offline světě, ale to neznamená, že je třeba odevzdat kompletní důvěru neznámým lidem.
Co mě ale víc zamrzelo na tomto incidentu, je, že téměř všichni lidé z celé této skupiny, kteří nejen chodili na mé streamy, ale také jsme spolu hráli hry, si mě zablokovali také. Nikdo mi nedal jedinou šanci se obhájit. Nikdo se mě nezeptal na mou verzi celého tohoto incidentu. O lidech, u kterých jsem si myslel, že jsem u nich vybudoval nějakou důvěru, byť jsme se znali jen přes internet, tak se všichni ke mně otočili zády.
Na závěr
Nejsem si jistý, jestli je vůbec dobrý nápad tuhle storku publikovat veřejně na internetu. Tím, že mi nikdo nedal šanci se obhájit a vysvětlit svou perspektivu na celou tuhle věc, cítím, že abych se mohl hnout dál a zapomenout na vše, co jsem s celou skupinou lidí během posledního půl roku zažil, musím tento incident uzavřít tím, že se alespoň tímto způsobem obhájím, abych mohl klidně spát. Uznávám svou chybu. Hodně jsem přešlápl. Ale všechny bych rád ujistil, že žádné postranní úmysly jsem definitivně neměl, jak si někdo může myslet.
Tímto pro mě celá věc končí. Dávám si teď pauzu od streamování multiplayer her a od budování komunit. Zaměřím se na solo hry a na psaní. Potřebuji si najít svůj klid a vybudovat si prostor, kde se nejen já, ale i moji sledující budou cítit bezpečně.