Vesmírná dobrodružství, frustrace a můj kapitánský sen

V roce 2014 jsem byl už plnohodnotným fanouškem Star Treku. Již jsem zhlédl všechny filmy a seriály a přirozeně jsem toužil po něčem víc. Chtěl jsem si život ve Hvězdné flotile zažít na vlastní kůži. Hledal jsem proto různé hry a několik jsem jich našel. Jelikož jsem tehdy fungoval na Linuxu, mé možnosti byly velice omezené, ale i tak se mi podařilo najít jednu hru, kterou jsem denně hrál. Byla to arkádová hra a jmenovala se Star Voyager. Přišlo mi však, že jednotlivé lodě ve hře nejsou příliš dobře vybalancované, co se týče palebné síly a energie. Objevil jsem proto způsob, jak si hru modifikovat, aby to byla ta pravá zábava. Bohužel mě to časem přestalo bavit. Samotné arkádové hry mě nikdy moc neoslovovaly. Navíc jsem dostal nový počítač a konečně jsem mohl zase pracovat na operačním systému Windows. Nejednalo se o herní počítač. Onen notebook stěží zvládal několik otevřených stránek v internetovém prohlížeči. I tak jsem experimentoval a snažil se překonat hranice svého počítače.

Nalezl jsem hru jménem Star Trek Online (STO). V onen den, kdy jsem tuto hru objevil, se mi změnil svět. Jednalo se, a stále se jedná, jak název vypovídá, o online hru, takže bez internetového připojení jsem nemohl udělat ani ránu. Vzpomínám si, že stahování hry trvalo strašně dlouho a byl jsem neskutečně nedočkavý. Přešel jsem k založení postavy a bez zaváhání jsem si vybral frakci Federace. Se svou postavou jsem si opravdu vyhrál. Chtěl jsem, aby můj herní charakter vypadal jako má vysněná verze mě samotného.

Náhle jsem se ocitl na půdě Akademie Hvězdné flotily. Udělal jsem poslední tréninky, nečekaně se stal prvním důstojníkem denobulanského kapitána a po přípitku s mými spolužáky jsem se vydal pomocí raketoplánu do vesmíru. Jakmile jsem uviděl svou první loď třídy Miranda, byl jsem sice malinko zklamaný, ale i tak nadšený, protože jsem tohle hrál poprvé. Doufal jsem, že první loď bude třídy Galaxy, což byla a dosud je má oblíbená třída lodí Hvězdné flotily.

První mise nedopadla podle plánu. Původně mělo jít o zkušební jízdu – let na Vulkán – ale nakonec se z toho vyklubala záchranná mise nákladní lodi S.S. Break Even. Ukázalo se, že se jednalo o past klingonů. Můj kapitán byl unesen a zabit. Já jsem byl nucen převzít velení na lodi a i když jsem měl docela dobrou představu, jaké to je velet lodi díky všem těm filmům a seriálům, realita velení lodi, byť jen ve hře, mě tehdy celkem hodně zasáhla. Myslel jsem, že jsem připravený na všechno, ale naneštěstí to byla jen domněnka. Tím, jak jsem se do celého děje a samotné hry vciťoval a předstíral, že jsem ve skutečnosti kapitán, byl ten zážitek hodně intenzivní.

Moje první mise ale ještě neskončila. Po odražení útoku Klingonů mě čekalo něco horšího. Ten nejhorší test nejen mých kapitánských dovedností, ale také posádky i samotné lodi. A to bylo co říct, když se jednalo o loď třídy Miranda, která nemá v celé flotile lodí příliš dobrou reputaci. Nejedná se o nejlepší ani nejsilnější loď. Spíše naopak. Byl jsem nucen se postavit nejhorší a nejsilnější hrozbě v celém Alfa, Beta i Delta kvadrantu – Borgům.

Ačkoliv Borgové asimilovali kolonii Vega, podařilo se mi evakuovat část kolonie a ochránit několik transportních lodí s civilisty, kteří se snažili utéct pryč. Mé první hraní STO bylo neskutečně vyčerpávající. Aby ne, když jsem byl nucen čelit dvěma obávaným hrozbám Spojené Federace planet, a navíc jsem byl uchvácen tím zážitkem, že jsem na vesmírné lodi, ovládám ji a jako třešničku na dortu se po ní mohu volně procházet. Když jsem poprvé viděl strojovnu a warp jádro, byl jsem opět v úžasu. Samotná strojovna byla ohromně velká a warp jádro bylo ještě větší, než jsem čekal. Neřešil jsem technické detaily, že tak obří jádro nemůže být na tak malé lodi třídy Miranda. Řešil jsem to, že se na to můžu dívat „svýma očima“ a ne díky seriálům a filmům.

Mé další mise probíhaly už relativně normálně a bez intenzivních emocí. Ovšem po pár týdnech přišel okamžik, kdy jsem začal pochybovat o samotné hře i mé postavě. Hraní jsem obětoval neskutečně moc času. Připadal jsem si, jako bych se distancoval od reality. Musím připomenout, že byl rok 2014 a byl jsem velice mladý. Započal jsem svůj první rok na střední škole. Nakonec jsem poslechl svůj vnitřní hlas a na čas se distancoval od hraní nejen STO, ale her obecně. Smazal jsem si postavu a nějakou dobu se do STO nepřihlásil. Toto rozhodnutí mi přineslo nové kamarády, které jsem poznal na škole.

Velký návrat

Po nějakém čase, stále v roce 2014, se mi po STO začalo stýskat. Opět jsem se přihlásil do hry, opět jsem si ji stáhl do počítače a opět jsem prošel procesem vytvoření postavy a zase jsem si prošel první misí. Už jsem věděl do čeho jdu, takže jsem už v takovém úžasu nebyl. Oproti mé první postavě, která byla člověk, jsem si vytvořil postavu rasy Ferenga. Jedná se o humanoidní bytosti z planety Ferenginár, jejichž společnost je založená čistě na kapitalismu a vykořisťování. Už tehdy jsem ale měl v hlavě nápad na životní příběh mé postavy. Jednalo se o Ferenga, který nebyl vychován podle standardních mravů jeho planety, ale byl adoptován lidmi, kteří ho vychovali k lidským hodnotám. Do Hvězdné flotily se přihlásil, protože chtěl prozkoumávat vesmír a, jak je primární misí Spojené Federace planet, tak i navazovat mírové kontakty s novými rasami a civilizacemi. Na povrch byl sice Fereng, ale v srdci ne.

Uběhlo přes 10 let a tato má postava stále existuje a dodnes za ni hraji. Vybudoval jsem si reputaci napříč facebookovými skupinami a vytvořil několik videí na YouTube. Napsal jsem desítky, možná stovky deníků z misí, které jsem v průběhu těchto deseti let splnil. Zachránil jsem galaxii při mnoha příležitostech. Prozkoumal nespočet nových světů a poznal nové civilizace. Jsem náramně hrdý na všechna ta dobrodružství, která jsem zažil.

Nejdřív jsem byl kapitánem hvězdné lodi U.S.S. Flame a nyní jsem kapitánem U.S.S. Queen Anne’s Revenge. Byla to dlouhá cesta, ale poslední dobou přemýšlím nad tím, že je čas opustit loď, sednout si za admirálský stůl a dát šanci mladým kadetům. Svoje roky jsem si „odkapitánoval“ a já osobně odhrál.

Nebudu lhát. Pokaždé, když vyjde nová mise, okamžitě se přihlašuji do hry a jdu ji splnit. Oproti předchozím rokům, kdy mise byly „na jedno brdo“ (dějová linka byla u všech misí takřka podobná: úvodní bitva, výsadek na povrch, závěrečná bitva a hlášení admirálovi o misi), jsou nové mise úplně jiné kafe. Jsou propracovanější, trvají někdy i více než hodinu a děj je hodně chytlavý.

STO se hodně změnilo…

Spíš mě ale odrazují neustále opakující se eventy, toxická komunita lidí (i když jsem dříve hrával sám, v současné době jsem nucen spolupracovat s jinými hráči, z nichž někteří jsou opravdu nepříjemní) a systém, který zvýhodňuje hráče s prémiovými věcmi. Tak jako v každé moderní hře, ani ve STO není výjimkou, že si hráči musí pomocí mikrotransakcí kupovat věci za reálné peníze. V případě tzv. lockboxů ani nemají 100% šanci, že získají to, po čem jejich srdce touží.

Abych se vrátil k nepříjemné komunitě – dost často se stává, že noví hráči žádají zkušenější kapitány o pomoc; potřebují nasměrovat, jak funguje systém vylepšování věcí, lodí, jak funguje R&D (Research & Development), jaké zbraně by měl hráč mít, aby ho NPC postavy nezabily během několika vteřin, a tak dále. Zkušenější hráči si z nich však dělají legraci, nebo je trollují.

V každé sociální zóně, kde se mohou volně pohybovat hráči bez toho, aby je někdo napadal, je komunitní chat. Já osobně cizí konverzace nečtu, protože mě nezajímají. Nicméně i tak jsem párkrát do nich nahlédl, a to, co někteří psali, bylo velice znepokojivé (mírně řečeno). Psali věci, které absolutně odporovaly ideálům celého fandomu – byli rasističtí, xenofobní, a zejména během letní sezóny, kdy většina hráčů tráví svůj čas na planetě zvané Risa (vysoce známé dovolenkové destinaci napříč celým světem Star Treku), není výjimkou, že se v lokálním chatu objevují i homofobní poznámky, pokud si někdo převleče svou postavu do duhových barev.

Ale ze všeho nejvíc mě štve, že se ve hře, zvláště při hraní za frakci Federace, neklade důraz na mírové řešení konfliktů, ale spíše na bitvy a „soutěže“ mezi hráči o to, kdo má silnější loď. Jinými slovy, kdo si svou loď lépe namodifikuje tak, aby byla schopná vyhladit celou flotilu nepřátelských lodí během několika vteřin.

Neskutečně mě frustruje, když se přihlásím na flotilní akci s jinými hráči, abych si splnil denní postup do eventu, a ani si neškrtnu, protože moji spoluhráči proletí mapu, zničí všechno během několika vteřin a celá mise končí. Já nedostanu žádný postup, protože jsem nedokázal ani jednou vystřelit. Tito sobečtí hráči, kteří mají ohromně silné lodě, že by i Q žasl, pak oslavují svou nadřazenost nad ostatními hráči v týmu.

Ztratil jsem motivaci

Jak jsem zmínil, uvažuji nad tím, že omezím hraní a svou postavu, i když má ve hře maximální hodnost, příběhově nechám konečně povýšit na admirála, který nebude velet lodi, ale bude sedět za stolem. Já se zatím budu soustředit na jiné hry, které se dají hrát v singleplayeru – tedy bez cizích hráčů z celého světa. Nemusel bych se tak přidávat do flotil, kde by mohli být toxičtí hráči, kteří sice tvrdí, že RPí svou postavu, ale svými rasistickými, xenofobními a homofobními názory a postoji naprosto podrývají celou myšlenku Star Treku. Mám čistý odpor ke hráčům, kteří se pyšní, že jsou velcí fanoušci, ale když tvrdí, že by vyhladili jednu rasu, například Ferengy, protože se jim vzhledově nelíbí, nebo když tvrdí o postavách, které jsou malé, že si nezaslouží sloužit ve flotile, ale čistit torpédové komory, nemám s takovými lidmi slitování.

Rozhodně netvrdím, že s hraním hry definitivně končím. Svou postavu, která má více než 10letou historii, si samozřejmě ponechávám. Jen tak smazat 10 let historie a všechny deníky, co jsem si psal z misí, mi přijde hodně přehnané. Jediné, co mohu udělat, je doufat, že se komunita časem zlepší.